„Ano, ten nedostatek času je klíčový. Strany se proto musí směrem k voličům vyjadřovat ve zkratkách, rychleji musely sestavit své programy. To ovšem pro veřejnost znamená, že ona zase bude mít málo času na to, aby se s jejich programy dobře a detailně seznámila, aby si je prostudovala před tím, než vhodí hlasovací lístek do volební urny,“ souhlasí s nejdůležitější odlišností předvolebního období politolog. Doplňuje ale i další rozdíly.
Psali jsme:
 modified-635143947627074698.jpg&id=13562)
Kterou stranu budete volit? Ptali jsme se mezi 11.-15. zářím, hlasování skončiloAnketa
Podle něj je toto období odlišné od těch předchozích v minulosti také tím, že je spojené s nástupem přímo zvoleného prezidenta Miloše Zemana. „Ten vstoupil do politického dění více, než to dosud bylo zvykem – už jen tím, že vlastně jeho vlivem padla vláda, a také byla rozpuštěna Poslanecká sněmovna. I proto se však stávající strany snaží vyvolávat dojem, že nyní půjde hlavně o souboj mezi pravicí a levicí. Levicí proto, že z ní vzešel prezident. Což ale není tak úplně pravda. Například pravice se ale snaží obracet pozornost hlavně k Miloši Zemanovi a jeho roli, aby odvedla pozornost od tohoto, některými voliči přisuzovanému souboji pravolevých stran. Už proto, že předčasné volby jsou právě kvůli němu. Upozorňují pak hlasitě na to, že byly vypsány právě kvůli jeho, u prezidenta dosud nevídaného, vstupu do politické arény,“ popsal dále ParlamentnímListům.cz Jiří Pehe.
Generační střety
Jiří Pehe ale upozornil i na další zvláštnost, kterou s sebou krátké předvolební období letošních předčasných voleb nese. Totiž ten, že bude s velkou pravděpodobností docházet ke štěpení názorů a sympatií k politickým stranám a hnutím i uvnitř rodin.
„Samozřejmě, že k tomu docházelo již v minulosti. Dá se ale říci, že se generační střet prohlubuje s rozvojem různých technologií. Mladí lidé, nezatížení minulostí, jsou tak otevření novým věcem, lidem i myšlenkám a objevuje se to i na jejich postojích ve volbách. Jelikož však prezident vnesl do našeho současného politického světa něco, o čem se dá hovořit jako o postkomunistickém étosu, dá se mluvit o tom, že možná i levice ztrácí tu mladou, modernizační skupinu. Inklinovat k ní (levici) tak mohou dále hlavně lidé, kteří jsou nějakým způsobem sociálně znejistění. Proto i ten předvolební generační konflikt lze očekávat v tomto duchu,“ naznačuje politolog.
Levice se Zemanem udělá konečně pořádek - a je prý jedno, jak
Podle něj je problém, který také tvoří onu odlišnost od jiných předvolebních období, v tom, že se někteří lidé domnívají, že nyní levice se Zemanem udělá pořádek. „Jenže je jim jedno, jak, nezáleží jim na tom, jakým způsobem. Dokonce jim nevadí, anebo mají ten pocit, že by jim nevadilo, kdyby ty jistoty, po kterých prahnou a které od levice a Zemana očekávají, byly za cenu znovu okleštěné demokracie. Jde většinou o starší lidi, kteří předchozí režim pamatují a nostalgicky na něj nyní vzpomínají, poněvadž na ty jeho zápory pozapomínají,“ upozornil dále Jiří Pehe.
Právě v tom vidí politolog riziko a další odlišnost. Lidé, kteří nemají vybroušené demokratické instinkty, se budou polarizovat od modernější, většinou mladší generace, která také volá po sociálně ekonomických jistotách. „Ale ty demokratické instinkty jí v tomto ohledu nechybí,“ uzavřel pro ParlamentníListy.cz Jiří Pehe svůj souhrn toho, v čem všem můžeme očekávat rozdíly předčasných voleb roku 2013.
Marasmus posledních let? Kvůli chybějícímu středu, míní Pehe
Politolog Jiří Pehe se nedávno vyjádřil i k tomu, v čem vidí příčinu stále většího marasmu, do kterého se v posledních letech dostala česká politika. Podle něj je to i v tom, že jí chybí ukotvení v politickém středu. Ten prý nedokázala po KDU-ČSL za éry Josefa Luxe u nás sehrát žádná jiná politická strana.
K oslabení politického středu, který představovala KDU-ČSL za Josefa Luxe, podle politologa přispěla nejprve opoziční smlouva, s jejíž pomocí se dvě nejsilnější strany pokusily vyšachovat z politiky strany menší. V jednom ze svých komentářů pro deník Právo připomněl, že poté, co pak Vladimír Špidla (ČSSD) vytvořil koalici přes politický střed, ačkoli mohl vládnout jen s podporou komunistů, zhrzení občanští demokraté vyhlásili nesmyslnou politiku "nulové tolerance".
Psali jsme:
Česká politika se pak prý kvůli tomu začala neúnosně polarizovat. Lidovci totiž už poté nikdy nenavázali na svou luxovskou minulost a posunuli se k pravicovým postojům. Stejně tak nedokázala roli středové kotvy sehrát ani Strana zelených, ani Věci veřejné v Nečasově vládě. A to je podle Peheho chyba.
Ode zdi ke zdi
Obě minulé pravicové vlády tak prý praktikovaly onu nekompromisní politiku "nulové tolerance". Přijímaly zásadní reformy a zákony nejen bez diskuse s opozicí, ale i bez umírňujícího vlivu politicky srozumitelné středové strany ve svých řadách. "Postkomunistické země ale politický střed potřebují," upozornil Pehe.
A poukázal na příklad sousedního Maďarska nebo Slovenska. I tam, jakmile dosáhne pravice či levice příliš jasné většiny, kdy se nemusí ohlížet ani na opozici ani na středového partnera, politici často nevědí, co si prý s takovou mocí počít.
"Podstatou demokracie by ale měla být diskuse, jak tvrdil už Masaryk. U nás se ale vládne ode zdi ke zdi. Vláda levice, kterou by si přáli přispěvovatelé mnoha diskusních fór, může být v pořádku, pokud ji však bude kotvit nějaký politický střed. Pokud se bude jen praktikovat vlastní nulová tolerance tvrzená z Hradu, ochraňuj nás pánbůh," uzavřel Jiří Pehe.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Alena Hechtová
