Duch kádrování minulého režimu zavanul na Petra Žantovského v souvislosti s odvoláním šéfa Státního pozemkového úřadu Petra Šťovíčka z funkce. „Na tom bylo zajímavé to zdůvodnění ministra zemědělství Mariana Jurečky, které zaznělo v pondělních Událostech, komentářích. Cituji: ´Protože se kontaktoval s takovými lidmi, jako je Rittig.´ Bez ohledu na to, abych hodnotil činy a životní roli pana Rittiga, tak mě na tom fascinuje ta kádrovací lehkost,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální odborník Petr Žantovský.

Nezpochybňuje ministrovo právo odvolat podřízeného pracovníka, ale udivuje ho, že ani nehledal nějaké profesní pochybení. „A novináři to po něm ani nechtějí. Jim nejen stačí tohle zdůvodnění, ale oni jsou za ně šťastní, protože je takové, kterému všichni rozumějí. Velmi jednoduše rozestavěné figurky na šachovnici, kde je jasně pojmenované zlo, a to se teď jmenuje Rittig, a každý, kdo se jen na vteřinu dotkne toho zla, tak je jím poznamenán, infikován a je zapotřebí ho zničit. To se přihodilo panu Šťovíčkovi, protože dal Rittigovi na oslavě narozenin nějaký obraz,“ připomíná Petr Žantovský.

V minulém režimu se také koukalo na to, s kým se člověk stýká

Kádrovací snadnost mu připadá trošku jako za komunistů. „Pan Jurečka se jistě urazí, ale to bych nechtěl, aby si ten příměr vzal osobně. Míním to tak, že když se lidé propouštěli do nějakých pracovních pozic, tak se posuzovalo nejen to, jaký mají názor na únor 1948, srpen 1968 a socialistické zřízení, ale i to, s kým se stýkají. Zda nesedí v hospodě u stolu s někým, kdo má protisocialistické řeči, zda nezahýbá manželce se sousedkou, jejíž bratranec emigroval do Spolkové republiky Německo. Já to teď zlehčuji, ale ten princip zůstává stejný,“ upozorňuje mediální odborník.