V současném návrhu zákona o majetkovém narovnání státu s církvemi Dvořák spatřuje celou řadu problémů. „Není vůbec jasné, o jaký majetek se jedná, což je úplně základní věc. Nepřihlíží se ani k pozemkovým reformám, které tady probíhaly a díky komunistickému režimu nebyly dokončeny. Takže když se mluví o nějakém návratu do původního stavu, měla by být řeč o záměru pozemkové reformy z roku 1947,“ uvádí.

• SLEDUJEME téma: Miliardy pro církve

„To by ale už Katolická církev neměla nárok na tak rozsáhlé pozemky, jak to uplatňují teď, skončili by asi u 5 125 hektarů, což byly většinou farní a kostelní zahrady a parky. Těch 180 tisíc hektarů lesů a půdy, co uplatňují, je naprostý nesmysl,“ odsuzuje nároky církví v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz

Církev prý nároky na majetky neustále navyšuje. „Třeba jistý pan Bouček, lesník z Vysočiny vypočítal, že církev neustále zvyšuje nároky na počty hektarů pozemků, které jí nikdy nepatřily. To jsou základní věci, které jsou v samotné koncepci zákona špatně. Problém je také v tom, že se neustále mluví o restitucích. Tohle ale žádné restituce nejsou, ten zákon má charakter darovací,“ pokračuje dokumentarista.

Co by ukradeno, má být vráceno? Prý to je propaganda

Ten v tom vidí snahu církve získat co nejvíc státního majetku. „Vždycky tomu bylo tak, že nárok u restitucí musel vždy vznášet restituent, tedy dokázat, že mu to patřilo. U církví je to obráceně. Jde o velký pokus o zcizení státního majetku obřího rozsahu. Názvem restituce se pouze zamlžuje, že jde o dar,“ má jasno Dvořák.

„Kardinál Vlk dlouhá léta říkal, že co bylo ukradeno, musí být vráceno. To je jen další taková propagandistická floskule, která se nezakládá na faktech. Jde jen a pouze o získání majetku v hodnotě mnoha desítek miliard plus ještě finanční náhrada a to je v době finanční krize, kdy je spousta lidí pod hranicí bídy, nemravné,“ míní.