Zhruba rok a čtvrt před termínem řádných parlamentních voleb by se dalo očekávat, že premiér Petr Nečas přijde s nějakými kroky populárními pro větší část společnosti, čímž naplní obvyklou taktiku vládních politiků nasazovat před blížícími se volbami vlídnou a líbivou tvář. Události minulého týdne však tomu vůbec nenasvědčují. Premiér narychlo a s vědomím, že u Ústavního soudu je žádost o předběžné opatření, podepsal smlouvu s církvemi a při projevu v bavorském parlamentu de facto zopakoval omluvu za poválečný odsun, aniž náležitě zdůraznil, co mu předcházelo.

Ani jeden z těchto kroků se nepokusil dopředu veřejnosti vysvětlit nebo zdůvodnit a i po nich byl skoupý na slovo nebo se omezil na omílání frází typu „co bylo ukradeno, musí být vráceno“ a podobně. „Vláda Petra Nečase si zvykla hrát dvojí roli, takovou skrytou diplomacii. To ale moc nejde dohromady s deklarovanou otevřeností, o níž politici rádi hovoří. S ní nemá nic společného a do demokratického státu to nepatří,“ říká pro ParlamentníListy.cz sociolog Jiří Bystřický.

Miliardy na restituce nestály premiérovi za vysvětlení