I když totiž byty IV. kategorie na periferii břeclavské části Charvátská Nová Ves zejí prázdnotou, lidé se s jejich původními obyvateli denně setkávají. Přesunuli se jednoduše přímo do centra obce a problémů okamžitě ještě přibylo. Majitelé domu, skoro čtyřicítce Romů nabídli střechu nad hlavou a vzali je do podnájmu, žádné problémy řešit nechtějí.

Ještě pár let? Na mrtvici

”Kravál z hlasité muziky od rána do večera. Věčné povykování a halekání obvykle proložené nespočtem sprostých výrazů. Všude nedopalky, odpadky, prostě bordel. Co vám mám povídat. Každý si to jistě umí docela dobře představit. Vydržet se to dá chvíli, ale představa, že takové soužití bude trvat ještě několik měsíců nebo i let, je prostě na mrtvici,“ postěžoval si redakci jeden ze sousedů.

Občas to už nemohou sousedé, kteří si mohou jen nechat zdát o klidných a tichých Vánocích, vydržet a tak zavolají městské strážníky. Po jejich příjezdu se jako mávnutím kouzelného proutku muzika utlumí, komunikace je v tu ránu skoro normální, i když sprosťárny zůstanou. K úžasu ostatních si občas někdo z komunity jde mužům zákona postěžovat na „diskriminaci a národnostní útlak“. Jakmile hlídka odjede, vše pokračuje nanovo.