I když totiž byty IV. kategorie na periferii břeclavské části Charvátská Nová Ves zejí prázdnotou, lidé se s jejich původními obyvateli denně setkávají. Přesunuli se jednoduše přímo do centra obce a problémů okamžitě ještě přibylo. Majitelé domu, skoro čtyřicítce Romů nabídli střechu nad hlavou a vzali je do podnájmu, žádné problémy řešit nechtějí.
Ještě pár let? Na mrtvici
”Kravál z hlasité muziky od rána do večera. Věčné povykování a halekání obvykle proložené nespočtem sprostých výrazů. Všude nedopalky, odpadky, prostě bordel. Co vám mám povídat. Každý si to jistě umí docela dobře představit. Vydržet se to dá chvíli, ale představa, že takové soužití bude trvat ještě několik měsíců nebo i let, je prostě na mrtvici,“ postěžoval si redakci jeden ze sousedů.
Občas to už nemohou sousedé, kteří si mohou jen nechat zdát o klidných a tichých Vánocích, vydržet a tak zavolají městské strážníky. Po jejich příjezdu se jako mávnutím kouzelného proutku muzika utlumí, komunikace je v tu ránu skoro normální, i když sprosťárny zůstanou. K úžasu ostatních si občas někdo z komunity jde mužům zákona postěžovat na „diskriminaci a národnostní útlak“. Jakmile hlídka odjede, vše pokračuje nanovo.
Vnoučata před dům? Nikdy
„Míváme tady vnoučata na hlídání. O tom, že bychom je pustili hrát si před dům, nemůže být ani řeč. Posedět v létě na zahrádce, tak jak je to tady na Břeclavsku většinou zvykem, o tom se nám zde může jenom zdát,“ dodávají další stěžovatelé.
Je celkem tragikomickým paradoxem, že zatímco nyní se v okolí penzionu šíří občas velmi nelibé pachy, sloužila budova dříve jako výrobna vonných esencí a její okolí bývalo mile provoněno. ”Vypravili jsme se tam na kontrolu, oficiálně je v budově přihlášeno sedmnáct lidí. Celkem jsme jich ale při návštěvě napočítali sedmatřicet. Bydlí dokonce i ve sklepě, který rozhodně není pro trvalý pobyt určen, ani zkolaudován. To jsme zakázali,” uvedl k problému tajemník břeclavské radnice Zdeněk Opálka. Před časem lidem ze sousedství svitla jiskřička naděje. Začalo se proslýchat, že se mají Romové stěhovat. Bylo to však podmíněno požadavky, které radnice nemohla a nechtěla akceptovat.
”Skutečně za námi přišli zástupci organizace IQ Roma s požadavkem, abychom těmto lidem přidělili byty, nebo dali peníze na koupi domu, kde by mohli bydlet. To jsme pochopitelně odmítli. Město vůči nim nemá žádnou povinnost. Z holobytů odešli ze své vůle, navíc dluží obci za bydlení, odpad a další poplatky. Jakákoliv pokusy o vymožení těchto peněz zatím ztroskotaly,“ vysvětlil ParlamentnímListům.cz starosta Oldřich Ryšavý.
SLEDUJEME téma: Romové
Ze stěhování sešlo. Problémy pokračují
Situace je o to složitější, že nájemníky si pod střechu vzal člověk, který není vlastníkem budovy a sám je jejím nájemníkem. Podle Ladislava Hodonského, jehož rodina je vlastníkem nemovitosti, jde o patovou situaci. Od nájemníka totiž neustále očekává zaplacení dlužných částek, které se šplhají i do statisíců. A moc dobře ví, že peníze nedostane, pokud nájemník vyžene své romské podnájemníky, které kasíruje neznámou částkou. Majitel domu by byl nejraději, kdyby barák od něj koupilo město. To ovšem o takový danajský dar rozhodně zájem nemá.
„Je to problém mezi majitelem a jeho nájemcem. My to za ně řešit nebudeme. Naše povinnosti k této romské komunitě skončily před dvěma léty, když dobrovolně odešli z městských holobytů. Jediné, co jsme povinni, a s čím samozřejmě počítáme, je povinnost státní správy postarat se o děti v případě, že tak neučiní rodiče. Na to jsme připraveni, pokud dojde k vystěhování, umístíme děti, ale jen děti, do odpovídajících zařízení,” reagoval na výzvu majitelů starosta. Jak dlouho však bude trvat utrpení sousedů, kteří se rozhodně brání podezření z nějaké rasové diskriminace, to zůstává ve hvězdách.
Další reportáže ParlamentníchListů.cz ČTĚTE ZDE
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Martin Šimák
