Karel Schwarzenberg mi byl vždycky sympatický. Oslovuje mne jeho životní příběh. Nucená emigrace po roce 1948, politický asyl poskytnutý rodině v Curychu na základě staletí starých smluv a z toho vyplývající švýcarské občanství, složitý osobní vztah s „dvojnásobnou“ manželkou, překonání „lidských“ nástrah, jež jim oběma osud postavil do cesty, předlistopadová nezištná pomoc českému disentu, polistopadová pomoc exotům typu Magora Jirouse i takové dojemné příhody, jako byla ta polistopadová s neomylně nalezeným Vinnetouem ve schwarzenberské knihovně.
Nikterak mne nepohoršuje rakouský původ jeho manželky, ani to, že ta dáma nemluví česky, ani minulost kohokoli z jejích příbuzných. Děti za skutky svých rodičů nemohou. Nepochybuji rovněž, že Karel Schwarzenberg je šarmantní a noblesní muž. Nikterak mne nepohoršuje ani jeho občas jadrný slovník, právě naopak.
Daleko méně už mě ale oslovuje Schwarzenbergova politická kariéra. Nejdříve byl senátorem za ODA, respektive Unii svobody, dva politické vlaky vypravené po slepých kolejích, které nepřivezly nic dobrého ani České republice ani zdejší politické pravici. Poté byl pro změnu ministrem za levicovou, ba přímo extremistickou Stranu zelených. Nakonec „skončil“ jako maskot politických ambicí Miroslava Kalouska. Také vznik TOP 09 je spojen s podrazem. TOP 09 měla být podle původních dohod partnerem ODS na pravici. Namísto toho se obratem vrhla na elektorát ODS. Byla to evidentní podpásovka vůči Mirkovi Topolánkovi, jemuž oba pánové, Kalousek i Schwarzenberg, vděčí za restart svých politických kariér. To nejsou moje dohady, tak mi to vyprávěl přímo Topolánek. A ze všeho nejvíc mi vadí, že Schwarzenberg patří do kategorie eurodivých (čti jurodivých) politiků, neváhajících obětovat na bruselský oltář naši staletou národní historii.
A pak je tu ještě třetí Karel Schwarzenberg. Schwarzenberg coby mediální produkt a nástroj prezidentské kampaně. Prezidenta si nezvolí lidé, nýbrž média, varovali mnozí po zavedení přímé volby. A realita jim dává mnohonásobně za pravdu. To, co se okolo nás v posledních týdnech děje, je tak brutální mediální manipulace, ba přímo schwarzenbergovský kobercový nálet a vymývání mozků, že je to moc i na zdejší zpovykané mediální poměry. Nechvalně proslulá mediálně-kulturní fronta nasadila všechny své možné i nemožné páky. Za zády Karla Schwarzenberga se opět vynořují ty samé tragické figury, jež tak důvěrně známe z akcí typu Impuls 99, Děkujeme, odejděte! či televizní krize.
Je to zvláštní druh lidí. Sami o sobě mají to nejvyšší mínění, považují se za elitu národa. Proč ne, ve svých oborech často dosáhli skvělých výsledků. A jsme-li demokraté, nemůžeme jim vyčítat ani vyslovený názor. Jenže ono tu zároveň platí ještě něco jiného. K prosazení svých zájmů neváhají použít jakékoli prostředky. Žádná levárna, podpásovka či sviňárna není tak velká, aby ji nebylo možné v zájmu „vyšších cílů“ použít. Vím přesně, o čem mluvím. Metody téhle povedené party důvěrně znám z vlastní zkušenosti. Zaklínají se pravdou a láskou, jejich pracovní metodou však bývá lež a nenávist.
Zmanipulovaná ovce, zvláště ta mladá, samozřejmě vůbec netuší, že je zmanipulovaná. Bude se s vámi do krve hádat, že artikuluje své vlastní názory. Pokud se však v její hlavě nacházejí alespoň zbytky šedé kůry mozkové, možná by si mohla položit otázku, jak je to možné, že před několika týdny ještě outsider prezidentské volby, předseda v popularitě velmi upadající politické strany a místopředseda nejnepopulárnější vlády v dosavadní novodobé české historii se během dvou týdnů vyšvihne málem do čela kandidátského pelotonu. Ano, můžeme dál věřit, že je za tím pouze výše zmiňovaný osobní šarm či dosavadní "skvělá" politická kariéra dotyčného kandidáta.
To, že navzdory všem těmto skutečnostem vyslovilo vedení ODS na čele s Petrem Nečasem Karlu Schwarzenbergovi bianco podporu do druhého kola, je fatální, ba přímo tragický politický i politologický omyl. Kdo volí Karla Schwarzenberga, dostane ještě přibaleného Halíka, Peheho, Rychlíka a další povedené notorické pravdoláskovní (rozuměj lžinenávistné) petenty. Český politický svět se neodehrává pouze na pravolevé přímce, nýbrž v netradičním trojúhelníku. Klaus a Zeman to pochopili již dávno.
Za zaznamenání v této souvislosti rovněž stojí, že podstatná část členské základny ODS to vidí jinak než její předseda. Nabízí se proto otázka, jak dlouho ještě tito řadoví členové Petru Nečasovi dovolí, aby jejich stranu ničil.
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
