Českou politickou scénou se prohánějí výzvy jako o závod. Jednou z nejzajímavějších je ta, která nabádá voliče, aby využili preferenční hlasy a tzv. kroužkováním posunuli neznámé kandidáty ze zdánlivě nevolitelných míst, zatímco dlouhým působením v politice provařené tváře odsunuli na smetiště dějin.

Je to lákavá představa, že by na diváky, posluchače a čtenáře neútočila ze všech médií garnitura politiků, která už vzbuzuje ve většině obyvatel hlavně negativní emoce. Tak jak je lákavá, tak je i málo pravděpodobná. Šanci na úspěch by měla možná jen v případě, kdyby u nás bylo možné volit napříč stranami, jak ve svém programu požaduje Strana práv občanů Miloše Zemana.

Při platném volebním systému se dá předpokládat, že volič, který se rozhodne pro některou stranu, bude respektovat pořadí kandidátů nadiktované stranickými orgány, a tak preferenční hlasy kandidátkami zřejmě příliš nezahýbají.

Z pohodlných křesel se vstávat nechce

Při zkoumání profesí kandidátů do blížících se voleb nepřekvapí, že u stran, které mají reálnou možnost usednout do poslaneckých lavic, se to jen hemží stávajícími poslanci, nebo alespoň komunálními politiky.