Když jste rozprávěl s ekonomem Pavlem Kohoutem, z čehož vznikla kniha Dramata a frašky ekonomie, předvídal jste, že jeho myšlenky inspirují ke vzniku novou politickou stranu?

Známe se několik let. Je to plachý génius. Nemít svou skvělou přítelkyni, která za něj vše praktické rozhodne, byl by asi ve světě ztracen. Mám ho moc rád. Na politiku se dal, protože pořád vyrůstal s jakýmsi Takypavlemkohoutem, kterého všichni očerňovali jako největšího komunistu, nicméně tentýž komunista spolunapsal Chartu 77 a za bývalého režimu byl násilně vynesen do Rakouska. Mladý jmenovec to vnímal a začal se vedle ekonomie zabývat i politikou. Často si nás pletou, jeho citují jako mě, mě jako jeho.

Zvou mě do televize na ekonomické rozpravy a dokonce mi Martin Roman, bývalý šéf ČEZ, poslal láhev francouzského šampaňského za knížku Finance po krizi. Odepsal jsem mu, že jsme ji hned vypili, aby se nezkazila, pročež ať ji pošle ještě jednou tomu správnému Kohoutovi. Takže si spolu hodně užijeme. Četl jsem i jeho knihu Úsvit a návrh nové Ústavy pro Českou republiku, zjevně inspirované americkou. Řekl jsem mu, že jde o hudbu budoucnosti, a chce-li něco z ní začít už teď prosazovat, nejde to jinak, než přes politické strany. Jeho téma pak zjevně přijal za své pan Okamura.