Jak se díváte na stále hodně používané rusofobní prvky v českých médiích, ale i politice? Nyní je navíc jedním z témat TOP 09 varovat před údajným vlivem Ruska na ČR kvůli prezidentu Zemanovi…
Rusofobie je aktuální politické téma. Jenže by si všichni měli uvědomit, že se nikdo Ruska nezbaví, to nejde. Rusů sice není tolik, ale je třeba brát vážně jejich kulturní, historickou a intelektuální pozici. Evropa je vždycky vděčná Rusku za Huny a Čingischány, kteří se zastavili na Slovanech. Dál se už nedostali. Ve Vídni je na tom „kopečku“ dodnes deska v azbuce „Děkujeme Rusům za to, že nás zachránili před Turky“. To není daleká historie, je to jen pár set let zpátky.
Rusofobie se tady pěstuje, neexistuje všude. Co za ní je? Před časem jsem byl pozván na nějakou konferenci o Rusku do Parlamentu. Nějaký poslanec tam na začátku na Rusko nadával, označil ho na našeho nepřítele a hned odešel. Pak mluvili zástupci byznysu, bank, prostě ekonomického sektoru a ti naopak Rusko chválili. Náměstek ministra zahraničí Jiří Schneider tam pak řekl, že české politice vůči Rusku nerozumí. A pokračoval: Německo-ruská historie, to jsou války a miliony mrtvých. Maďarsko-ruská historie, to je rok 1956 (Maďarské povstání, sovětská invaze – pozn. red.). Historie polsko-ruská, to je vůbec existenční otázka. Ale všechny tyto státy dnes mají svůj vztah s Ruskem vyrovnaný, není tam žádné nepřátelství….
Ale teď se podívejme na Česko. My s Rusy nemáme žádnou negativní zkušenost. Rok 1968 je otázka ideologická, nikoli národnostní. Všude tu ale je nějaká rusofobie, která v Evropě není. Náměstek Schneider měl pravdu. Já jsem došel k jednoduchému závěru: Když někdo potřebuje „převléknout kabát“, protože byl třeba před rokem 1989 v partaji, tak začne nadávat na Rusy. To nikdo nepřebije.
Dá se nějak jednoznačně definovat, z čeho rusofobie vychází?
Rusofobie vychází z takové té maloměstské připosranosti lidí, kteří byli co nejvíc shrbení. Dnes se „narovnávají“ tím, že nadávají na Rusy. To už ale nejde, nikde! Funguje to jen tady, ale je to uměle vytvořené. Proč některé noviny píšou proti Rusům, třeba MF Dnes, Lidové noviny a další? Proč pomíjíme tu ekonomickou sílu? Ani to přece nikdo nemůže ignorovat.
Psali jsme:
Co srovnání přístupu k této věci u bývalého prezidenta Václava Klause a současné hlavy státu Miloše Zemana?
Před delším časem jsem byl na nějakém setkání a byl tam i Klaus. Chodil tam a bavil se s lidmi. Přišel ke skupině, kde jsem byl já a tehdy jsem mu řekl: Nezapomeňte, že tady je Rusko a bez toho se neobejdete. On se na mě podíval, změřil si mě a odešel. Jenomže asi za měsíc nebo dva to samé začal Klaus říkat, o Rusku i Číně. Dovedl si pozměnit názor, když viděl, že je tam šance pro hospodářství.
Zeman má skutečně selský rozum. Řekne některé věci, že se člověk až podiví a musí se zamyslet. Pokud jde o jeho nasměrování na Rusko, o co tady jde? Podívejte se na bývalého německého kancléře Schrödera, to je dnes ruský zaměstnanec. Vadí to v Německu někomu?
Fotogalerie: - Zeman a Klaus na Sněžce
Podívejme se teď více na prezidenta Zemana. Jak ho vnímáte?
Jak Zemana znám, je to neřízená střela a tou zůstane. Nikdo ho už nikdy nebude kontrolovat. Když jel do Rakouska na státní návštěvu, zaútočili na něho kvůli odsunu. Jak na to reagoval? „Můžete být rádi, že jsme vás vyhnali. Také jsme vás mohli všechny odsoudit k smrti, protože jste byli zrádci země, za níž jste přísahali, že budete bojovat atd.“ Když se nad tím zamyslíme, měl pravdu. Ve válce takoví lidi střílí. A jak reagovali ti kritici? Stáhli se. Věděli, že na tom něco je.
Kdybych měl Miloše Zemana zařadit ideologicky, je to složité. Říká o sobě, že je levičák a to je asi i pravda. Ale pokud jde o ekonomiku… Je to vzdělaný a sečtělý člověk se selským rozumem. Vidí, že je potřeba se zaměřit na země, kde jsou peníze a prosperující ekonomiky.
Ing. Miloš Zeman
Fotogalerie: - Zeman v Moravskoslezském kraji
Při nedávné návštěvě prezidenta Miloše Zemana v sídle NATO v Bruselu generální tajemník Rasmussen vyslovil požadavek, aby Česká republika zvýšila své výdaje na obranu. Je to podle vás vůbec potřeba?
Před časem vznikla dohoda, že každý stát bude přispívat dvěma procenty HDP. My dáváme 1,1 procenta, celou částku tam platí asi jen dvě nebo tři země. Všichni hovořili o tom, že by se to mělo navýšit a že to potřebujeme. To ale má vycházet z potřeby mezinárodní situace. Je dnes mezinárodní situace taková, abychom se potřebovali vyzbrojovat? Náklady letos poprvé hodně snižují i Američané. Proč se o tom nesmí mluvit?
Politická situace ve světě je de facto příznivá. A to včetně Sýrie a Íránu, ale to nikdo neřekne. Jednou z podstatných věcí je, že náklady na zbrojení a obranu by měly být souměrné s mezinárodně-politickou situací. Z hlediska nákladů situace nevypadá nijak špatně.
Kdo je JUDr. Miroslav Polreich (* 1931)
Absolvent Fakulty mezinárodních vztahů Univerzity Karlovy pracoval v letech 1955 – 1969 v zahraničí ve zpravodajských službách. Aktivně se účastnil vyjednávání během šestidenní války a války ve Vietnamu. Má výrazné zásluhy na uspořádání americko-sovětského summitu v Glassboro v červnu roku 1967. V roce 1968 působil v Radě bezpečnosti OSN v New Yorku.
Po roce 1989 šéfoval bezpečnostnímu odboru Ministerstva zahraničních věcí, v roce 1992 byl československým velvyslancem při OBSE ve Vídni. Byl členem patnáctičlenné mise na Kosovu v roce 1992. Určitou dobu byl jedním z pěti poradců Miloše Zemana. Nyní se věnuje přednáškové a publikační činnosti. Je autorem knihy "Utajená zákulisí".
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
