“Když ještě měli obchod rodiče, vydělávali denně i padesát tisíc. To jsme tady byli jen my, Vietnamci. Vaše obchody a zboží bylo drahé, lidi u nás hodně nakupovali. Třeba v létě nebo před Vánocemi jsme zásobovali i čtyřikrát týdně. Teď vozíme zásoby tak jednou za dva tři týdny. Lidi už moc nechodí,“ postěžoval si pro ParlamentniListy.cz mladý vietnamský obchodník.

V Česku už tak dobře není

Ten říká, že život v ČR už není tak dobrý, jako byl předtím. I když si jeho rodiče pořídili vlastní kamenný obchod v krajském městě, který on převzal a oni tam dnes vypomáhají, milionáři prý nejsou.

Domek a dvě auta. Ne miliony

“Máme domek, dvě auta, ale nejsme milionáři. Část vydělaných peněz musíme posílat k nám do Vietnamu. Máme tam babičku, dědečka, sestřenice. A ti žijí skromně, jsou chudí, musíme jim pomoct. U nás je normální, že mladí živý staré. Před ještě pěti šesti lety jsme jim měsíčně mohli padesát šedesát tisíc posílat, teď je to tak pět deset tisíc, abychom se sami uživili,“ prozradil “Pepa“.

Vietnamci jsou ve své podstatě velmi skromní a pracovití. Když vydělají, dokážou udělat hostinu pro deset nebo dvacet přátel a příbuzných. Když nemají dobrý den nebo týden, jedí jen málo a skromně.

“Daně jsme poctivě platili, ale měli jsme i velké náklady. Nelíbí se nám, že někteří z Vietnamců se dali na drogy. Lidi kvůli tomu na nás pak koukají špatně. Nemají nás rádi. My ale máme Čechy rádi. My tu můžeme žít svobodně, ve Vietnamu není svoboda. I když se tu už nežije tak dobře, jako dřív a není tolik peněz, protože lidi chodí málo, pořád se tu máte hodně dobře a my taky,“ říká Vietnamec.

Zábavy a poutě. Způsob, jak přivydělat

Ten od jara do podzimu o sobotách a nedělích vyjíždí na různé vesnické zábavy a poutě, aby něco přivydělal. “Naše zboží není falešné. Ale když dostaneme od bossů z velkoskladu balík triček, nevíme, co tam je. Bere se to na desítky kusů. Kolikrát to přijde zabalené a my ani nevíme, co tam je. Dvakrát u nás celníci našli prý padělky, ale za to my nemohli. Nejsme úplně svými pány,“ naznačil opatrně vietnamský obchodník.

Část peněz musí z tržeb totiž ještě odvádět takzvaným „bossům“, kteří se starají o své krajany v případě problémů. Zajistí jim právníky, případně potřebné doklady. Za tento “servis“ ale musí platit. Není to přímo forma “výpalného“, ale spíš něco jako daní.

Přímo to ale obchodník z Vietnamu prozradit nechce a už vůbec ne, kolik třeba měsíčně nebo čtvrtletně odvádí. “Musíme se snažit, abychom se nemuseli vrátit do Vietnamu. Máme sice tady už trvalé bydliště, ale když nebudou kšefty, nebudou peníze, a co my tady budeme dělat. Podnikat v něčem jiném neumíme, ani nechceme. Oblečení, nádobí a dárky nás prodávat baví,“ dodal prodejce.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.