„Mám," řekla pro ParlamentníListy.cz žena, které drnčí telefony od rána do večera a každý od ní něco potřebuje. „Je to můj život, a i když je to velmi náročné, už si to bez toho ani neumím představit. Někdy je to ale opravdu složité," svěřila se Eva Dvořáková.

Její sociální cítění je snad až extrémně vyvinuté. Chtěla by pomoci všem, což ale nejde. Před lety založila unikátní Azylový dům Rybka v Husinci na Prachaticku. Jde o jediné zařízení tohoto druhu v Česku, možná v Evropě. Ubytovává kompletní rodiny s dětmi.

Pracovat se musí

„U nás všichni musí pracovat, pokud nejsou na mateřské nebo nemají invalidní důchod. Musí se chovat slušně a dodržovat řád. Máme tam 50 lidí včetně malých dětí. Jsme neziskovka. Azylový dům funguje z toho, co klienti platí, něco přispívá stát. Ale musíme se starat sami. Řada lidí opovrhuje tím, když se řekne "azylák", ale my nejsme armáda spásy, kde se bezdomovcům dá polévka, oni se umyjí a jdou pryč," říká předsedkyně sdružení Rybka a ředitelka Azylového domu.

Podotýká, že do azylového domu se může dostat každý. Mladý, starý, bohatý i chudý. "Měli jsme tu pár takových: třeba ředitele jednoho státního zámku, který po rozvodu přišel o všechno. Dnes nám pořád píše, volá a říká, že kdyby tehdy nedostal tu šanci být u nás, skončil by pod mostem. Dnes je opět na vysokém místě a velmi se mu daří, jsem za to ráda," říká ParlamentnímListům.cz Dvořáková, která dojíždí několikrát týdně 100 kilometrů tam, i zpět do Husince.