Cosi připravovaly, asi i taktizovaly, nicméně těžce propásly dobu k rozumnému jednání o jakékoli podstatné změně kdekoli. Navíc jednají o veřejných prostředcích neveřejně. To je trestuhodné. Občané jsou teď zasypáváni poplašnými zprávami, zdravotníci a manažeři nemocnic tápou v nejistotě.

Diskuze o počtu lůžek je zcestná. Redukce části lůžek na tom či onom oddělení nic neřeší, může jen ztížit jeho hospodaření. Při zrušení celého oddělení či dokonce nemocnice by se zdánlivě v daném místě ušetřilo, pacienti se však musejí přesunout jinam, kde zase náklady narostou, místně se zhorší dostupnost, čekací doby i zátěž přepravou. Fungující a vytížené nemocnice beze smluv zůstat nemohou. Ona malá a zbytná zařízení, která si pojišťovny už dříve svévolně a pod různými tlaky darebně nasmlouvaly, se patrně rušit bojí nebo podle instrukcí kmotrů nesmějí. Takže celá bublina restrukturalizace cestou vypovězení smluv a jejich novým nastavením splaskne, avšak za zbytečného povyku a v poslední chvíli. Občané možná nevědí, že nemocnice nejsou placeny od lůžka, ale paušálem za výkony, případně už v režimu DRG. Mýty o počtech lůžek jsou nezajímavé. Lůžka se udržují tam, kde jsou potřebná nebo když se to vyplácí, jinde se redukují, když se stanou přítěží.