Pokud jde o Francii a vítězství Francoise Hollanda, pořád podle Robejška platí, že se nic nejí tak horké, jak se uvaří. „Francie, stejně tak jako každá jiná země má určitým způsobem předdefinovaný koridor možností, ve kterém se politik, ať už patří k jakékoli straně a jmenuje se jakkoli, bude pohybovat. To znamená, že Hollande nemůže udělat všechno, co by si třeba přál, ale faktem je, že může část těch svých iniciativ opravdu provést. A osobně si myslím, že je to dobře, protože to konečně donutí Angelu Merkel k tomu, aby si uvědomila, že její cesta k řešení není správná, ani schůdná,“ vidí pozitivní stránky.

„Zásadní je to, že Angela Merkel má i nadále poměrně slepou důvěru v tržní síly, což není důvěra oprávněná. Je to dané i tím, že studovala fyziku a nikoli ekonomii. Oproti ní má Hollande určitou jasnou představu o tom, jak tržní síly neudusit, ale zároveň do nich i cíleně zasahovat. Tyhle dvě školy do sebe narazí a důsledkem bude to, že se bude muset vykrystalizovat nová politika vůči eurostrukturám a ta může skončit směrem buď katastrofickým, anebo produktivním,“ jmenuje možnosti vývoje politolog.

Zachraňování zadlužených zemí povede ke katastrofě

Katastrofickým vývojem dle jeho slov bude, když evropský stabilizační mechanismus dostane bankovní licenci a Evropská centrální banka bude zcela nepokrytě financovat zadlužené státy. „Ona to sice dělá už teď, ale snaží se to dělat tak nějak cudně. To by pak znamenalo, že ty bohatší země, zejména Německo, by zcela jednoznačně platily za ty chudší, které by tím pochopitelně ztratily jakýkoliv motiv k tomu, aby se nějakým způsobem modernizovaly,“ říká Robejšek v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz

Taková varianta by prý sice nějakou dobu fungovat mohla, ale časem by došlo přesně k té katastrofě, které chtějí euroiluzionisté zabránit tím, když říkají, že EU zachraňuje pro Evropu mír. Přesně ten mír by tím byl dle Robejška pohřben.