„Pro každého, kdo nějakou věznicí v minulosti prošel, to začalo stejně. Výzvou soudce: ‚Obžalovaní vstaňte‘ a ‚Jménem republiky‘. To zná mnohý nejen z filmů, ale třeba i z osobní zkušenosti, když se nějakého soudního jednání zúčastnil. Jen málokdo však ví, co se děje potom. Tato výstava není o jednotlivých příbězích, ale o celém systému, který je zvenčí neznámý. Ostatně i nám, kdo si vězením prošli v minulém režimu, byla hierarchie v těchto zařízeních neznámá,“ uvedl výstavu, která se koná v prostorách Jazzové sekce Artfora Karel Srp. Člověk, který byl před rokem 1989 vězněn bývalým režimem a který je doteď osobou úzce propojenou s Jazzovou sekcí.
Psali jsme:
Nutno dodat, že výstava v Pálffyho paláci bude pro veřejnost zahájena až 9. července a ukončena 5. září. Lákadlem mohou být jak vězeňské mundúry v průběhu desetiletí (zobrazuje období od roku 1850), tak například skutečné lano Jiřího Kajínka, po kterém utíkal kdysi z věznice na Mírově, svěrací kazajka a další předměty, které vznikly rukama odsouzených vězňů za mřížemi. Některé jsou pozitivní a zcela jistě by našly své kupce, jiné ukazují na to, že ne každý vězeň myslí na svoji nápravu, ale spíše zaměstnává mysl tím, aby z věznice mohl odejít ještě před vypršením trestu.
Vězni se měli paradoxně lépe za Rakouska-Uherska než mnohdy později
„Je třeba připomenout, že již za Rakouska-Uherska byli vězni u nás vyučováni – týkalo se to těch do 35 let a negramotných. Během výkonu trestu tak mohli získat základy vzdělání – jak dokládají i knížky, co tu jsou k vidění. Mezi učebnicemi nechyběla Bible, ale třeba ani zeměpis. Již v té době bylo zřejmé, že se objevovaly snahy o to, aby vězení neplnilo jen funkci represivní a ochrannou, ale pomohlo vést provinilce k nápravě a snižovalo možnost recidivy jeho činů,“ řekl Aleš Kýr, vedoucí kabinetu historie a dokumentace Vězeňské služby.
Jak zdůraznil, po druhé světové válce byly, bohužel, tyto snahy brzy zastaveny, zvláště poté, co se převzala sovětská Ponomarenkova pravidla. „Třídní nepřátelství se nejvíce projevovalo pak v padesátých letech v pracovních táborech, ve vazbách. Příznivým náznakem změn byl v roce 1965 zákon o výkonu trestu, který v sobě již zahrnoval všechna doporučení, jež tehdy dávala OSN. Bohužel, personál, který ve věznicích v té době pracoval, to nebyl schopen naplnit – mimo jiné i kvůli neodbornosti. Měnit se tak vše mohlo až s generační obměnou,“ pokračoval Kýr.
Vězeňský Times na Pankráci. I to je součástí nápravy...
Bez zajímavosti zcela jistě nelze nechat fakt, že vězni vydávají své časopisy, z nichž stojí za zmínku například Pankrác Times. Přitom samotné vydávání časopisů má i svoji historii od 30. let minulého století. V 50. letech však dozorovali nad jejich obsahy politici.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Alena Hechtová
