„V důsledku krize u nás klesaly reálné mzdy, avšak stoupaly základní výdaje. Jelikož i ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi byl tento jev u nás více znatelný, je to zřejmě důvodem, proč na české domácnosti padl v rámci Evropské unie možná nejvyšší měrou pesimismus,“ předeslal hlavní analytik Ery Jan Bureš. To vše se odrazilo v krizi domácí poptávky, a tak zasáhla ČNB v listopadu loňského roku svými intervencemi.
Psali jsme:
Napjatější hospodaření řady domácností se totiž projevilo v nárůstu podílu základních výdajů na celkových útratách. Výdaje na bydlení a potraviny vzrostly v posledních letech nad 42 procent a dohromady s výdaji na dopravu tvoří nyní přes 52 procent veškerých výdajů českých domácností. „Ve vyspělých západoevropských ekonomikách zpravidla domácnosti dávají za bydlení a potraviny o poznání méně. V Německu je to přibližně 35 procent veškerých výdajů,“ uvedl dále Jan Bureš.
Češi šlápli na brzdu ve svých výdajích. Intervence se tak neprojevují tak, jak se očekávalo
To, že český spotřebitel tak v důsledku těchto jevů významně šlápl na brzdu ve svých výdajích, způsobilo též historicky nejvýraznější propad naší české spotřeby. „Viníkem špatné nálady i stavu souvisejícím s naším pracovním trhem byl prudký propad domácích investic, ke kterému též logicky došlo – a to investic jak v soukromém, tak i veřejném sektoru,“ konstatoval dále pro ParlamentníListy.cz Bureš.
Již tak napjatá situace doplněná na sklonku loňského roku o intervence České národní banky se promítla i dále do spotřeby českých domácností. „Dal se zaznamenat určitý propad v tom, že Češi omezili výdaje za stravování a ubytování v restauračních zařízeních, též snížili výdaje na kulturu a rekreaci. Pokud bychom přihlédli ke stavu, který nastal po intervencích ČNB, tak ten způsobil změny ve výdajích pouze významnou měrou u nákupů zahraničních dovolených (nárůst o 50 procent). Vzhledem k očekávanému nárůstu cen mobilních telefonů (30 procent) či třeba u výrobků pro dům a zahradu také vzrostla poptávka, ovšem tam se dá hovořit o jistých spekulativních důvodech nákupů, které se brzy vrátí zase k normálu a v nějakých zásadních číslech se to nepromítne. Mimo jiné proto, že jde o výrobky a zboží, které není potřeba si pořizovat nové každý půlrok,“ přiblížil situaci, která vyplývá z průzkumu účtů českých spotřebitelů Jan Bureš.
Buď intervence skončí, nebo přijdou další? Vyloučit se nedá ani jedno
Z údajů, které analytik Ery připomněl, vyplývá, že ČNB nyní sama čeká na střednědobé efekty svých intervencí. Podle toho se pak prý dá očekávat to, že buď budou v příštím roce zastaveny, nebo naopak přijdou další.
„Česká národní banka věří, že slabší kurz koruny pomůže exportérům a ti začnou více investovat, nabírat nové pracovníky a přidávat jim též na mzdách. Není třeba zdůrazňovat, že investice jsou pro rozhýbání ekonomiky klíčové. Pokud současný ministr financí Andrej Babiš skutečně prosadí investice v rámci budování silnic a dálnic, bude to výborný krok. Problémem ovšem je, že o investicích se většinou nikdy nerozhoduje z hlediska kvartálů, ale s výhledem několika let. I proto by se o nich mělo rozhodovat na vládní úrovni či v případě soukromých subjektů ve spolupráci s vládou. Kdy se tak investice skutečně promítnou do české ekonomiky, se odhadnout nedá,“ domnívá se Jan Bureš.
Psali jsme:
Budou-li v blízké budoucnosti přece jen lepší mzdy a tím pádem i vyšší útraty domácností, vrátí se zřejmě brzy do hry přirozené domácí inflační tlaky. Podle finančního analytika však tento efekt nebude pravděpodobně tak silný a může se dokonce dostavit později, než ČNB očekává.
Vyšší investice trendy změní. Ale hned to asi nebude... Je třeba změnit i trh práce a mzdy
„Ani dobrý výkon exportu a rychlejší investice se nemusejí jednoduše promítnout v trvale vyšších útratách domácností. V posledních letech viditelně narostl podíl částečných pracovních úvazků a úvazků na dobu určitou. Což znamená též nižší platy těchto zaměstnanců. Zaměstnavatele však pravděpodobně nic nebude tlačit do rychlého nabírání a zvyšování mezd,“ uvedl ještě Jan Bureš.
Svoji vizi událostí příštích pak uzavřel s tím, že pokud tedy bude dopad intervencí na hospodaření domácností, růst a inflaci nižší, centrální banka může skutečně posunout konec z režimu intervencí. „Oslabení intervenčního kurzu nad 27 korun za euro je však málo pravděpodobné,“ zakončil ekonom svoji analýzu.
Psali jsme:
autor: Alena Hechtová
