„Marketingový prezident Pavel v nesnázích“. Tak nazval šéfredaktor Echo24 Dalibor Balšínek svůj komentář, v němž mimo jiné píše, že bylo jen otázkou času, kdy nově zvolený prezident selže při výkonu služby. „Na Hradě je zvolené navoněné něco, které je marketingovým produktem, co umí tak akorát jezdit na motorce i bez přilby,“ uvádí. Tím selháním je podle něj snaha o jmenování Roberta Fremra soudcem Ústavního soudu. Není ovšem pro prezidenta podstatnější jeho reprezentativní vzhled a vystupování, kvůli čemuž ho lidé ostatně volili?
Tak jasné! Od chirurga přece chcete, aby dobře vypadal, skalpel umět držet nemusí. Od kuchaře chcete, aby vám jídlo na talíř pěkně naaranžoval, že vám na něj nakrájí muchomůrku zelenou, je už podružné. A od prezidenta zase chcete, aby uměl jezdit na motorce, že vám jmenuje do Ústavního soudu člověka, který se podílel na politických procesech, je podružné, že?
Ale mně je jasné, že vy mě svou otázkou jen tak škádlíte a chápete, že vám odpovídám sarkasticky, protože Dalibor Balšínek z Echa má stoprocentní pravdu, že bylo jen otázkou času, kdy se ukáže, že pod tou marketingovou fasádou moc vlastních názorů a pevných stanovisek není. Takže já jsem vlastně docela spokojená. Jsem spokojená s tím, že to konečně začínají chápat i lidé, kteří se dosud nechávali tím marketingovým produktem oklamat.
Společnost Taiwan Semiconductor Manufacturing (TSMC), největší smluvní výrobce čipů na světě, oznámila plánovanou výstavbu první evropské továrny v Drážďanech. „Čeští politici jezdí na Tchaj-wan. Němečtí politici jezdí do Číny. Kde postaví Tchaj-wan novou továrnu? V Německu,“ glosoval to poslanec Patrik Nacher. Markéta Pekarová Adamová ale tvrdí, že jde o výhru pro Česko, neboť „Drážďany jsou vybrány strategicky také proto, že jsou blízko našich hranic a s naším zapojením se počítá“. Je tohle pro byznys typické, aby si na své přišla i jiná – nesmluvní – strana?
To je docela vtipné, jak kolem toho politici krouží, zejména tvrzení typu „je pro nás skvělé, že jsme to nevyhráli, protože tím jsme to vlastně vyhráli“ jsou vysoce kreativní. Ale moc nerozumím, kam tyto politické komentáře vlastně směřují. Víte, stavba továrny je byznys. Prostě čirý byznys. Zejména pro tržní Tchaj-wance. (Pozor, továrnu nestaví Tchaj-wan, továrnu staví samozřejmě soukromý kapitál.) Tak proč by, proboha, měli soukromí investoři přemýšlet nad tím, kteří politici kam jezdí? Nebo proč by měli přemýšlet nad tím, pro kterou zemi jejich rozhodnutí bude výhodné? Když si budete kupovat třeba stavební pozemek, budete přemýšlet nad tím, pro kterou obec bude vaše koupě výhodná? Bude vás zajímat cokoliv jiného než cena, vzhled či vhodnost pozemku pro vaše plány? Sotva, že? Jak si někdo může myslet, že soukromý investor bude brát v úvahu cokoliv jiného než vhodnost pro jeho byznys? Co je to za velmi pokřivené uvažování?
Psali jsme:
Meziroční inflace se v červenci snížila na 8,8 %. V meziměsíčním srovnání spotřebitelské ceny ale stouply o půl procenta. Čím to, že na cenách v obchodech stále není vidět tlak přetrvávající slabé poptávky?
Ale on tlak přetrvávající slabé poptávky vidět je, a hodně. Ale nelze klást rovnítko mezi pojmy spotřebitelská poptávka a inflace. Sice obojí spolu souvisí, ale není to ani zdaleka totéž. Koneckonců pořád tu je ještě třeba Green Deal, který drží drahé energie. A drahé energie zase drží drahou průmyslovou produkci a to zase drží drahé potraviny. Pokud lidé nemají peníze na utrácení, rozhodně tím není zajištěno, že je to konec inflace. Víte například, že ceny nesmyslných a uměle vymyšlených emisních povolenek jsou stále blízko historických maxim, což samo o sobě zajišťuje přetrvávající drahé energie?
arm. gen. v.v. Ing. Petr Pavel, M.A.
Jiří Rusnok v rozhovoru pro iDNES uvedl důvody, proč je zastáncem penzijního připojištění jako nástroj zajištění na stáří. Je to produkt, který má významnou státní podporu ve formě státních příspěvků a daňových úlev. Velká část zaměstnanců má navíc možnost získat rovněž příspěvek od zaměstnavatele. Každý si může volit strategii investování podle svého věku a ochoty k riziku. Poskytují jej vesměs renomované penzijní společnosti, které vždy dostály svým závazkům vůči klientům. Poplatky za správu jsou striktně limitovány zákonem, což znamená, že jde de facto o nejlepší investiční produkt pro běžného střadatele, respektive investora, který je na trhu dostupný z pohledu poměru ceny a užitné hodnoty. Vidíte to podobně?
Ne, vidím to skoro přesně obráceně. Je to produkt, který stát nejspíš brzy přestane podporovat, protože na to nebude mít peníze. Velká část zaměstnanců nejspíš jednou o možnost získat příspěvek od zaměstnavatele přijde, protože zaměstnavatelé přijdou o motivaci státu tento příspěvek poskytovat. Nikdo si nemůže zvolit svou strategii PŘESNĚ podle věku a ochoty k riziku, protože má na výběr jen z těch strategií, které nabízejí penzijní fondy, takže pokud někdo chce kupříkladu nějakou strategii založenou na nemovitostech nebo jiných reálných aktivech, má smůlu. Penzijní společnosti u nás sice dosud nezbankrotovaly, ale v zahraničí skoro ano, respektive musely být zachraňovány. Své závazky klientům mohou správcovské společnosti splnit jen do té míry, do jaké dosahují zisku, tedy je v Evropě zcela běžné, že klientům generují ztrátu, jak se o tom ostatně mohli klienti sami přesvědčit i loni u nás. S čím souhlasím, je to, že z pohledu „běžných“ produktů a poměru ceny a užitné hodnoty je to v tuto chvíli jeden z nejlepších produktů. Což pořád neznamená, že je dobrý. Já penzijní připojištění nemám.
Česko má nebývale vysokou míru nezaměstnanosti mladých lidí ve věku do 25 let. Ta letos v červnu podle dat Eurostatu činila 13,7 procenta. I když svou roli sehrává vysoký počet absolventů základních škol, kteří se nedostali na střední školu, nevypadá to číslo ve světle celkově nízké nezaměstnanosti poněkud podivně?
Ano, vypadá to zvláštně. Do značné míry bych vinila opět – jak jinak – stát, který naprosto selhává v provozování středních škol. Kupříkladu blokuje vznik soukromých škol a nedává jim akreditace, ale současně odmítá rozšířit počet státních středních škol. Ale ono tu velkou roli bude hrát i to, že mladí lidé nejsou ochotní za dostupných podmínek pracovat.
Ing. Markéta Pekarová Adamová
Nynější vedení Prahy pracuje na změně systému přidělování sociálních bytů. To minulé díky Pirátům zavedlo novou politiku sociálního bydlení. Jedním z kritérií pro získání bytu je podle ní například to, jak dlouho člověk bydlel na ulici. Čím déle, tím má na byt větší šanci. Co si o tomto nevšedním nápadu pražských Pirátů, který je prý inspirován běžnou praxí v zahraničí, kde chtějí ukončovat bezdomovectví, myslíte?
Tak to je jednoduché: čím jste větší loser, flákač a vyžírka, tím máte víc práv nechat se platit z daní pracovitých lidí. Přesně tenhle vzkaz nám Piráti dávají. Odstartovala hra na největšího neschopu; kdo je nejvíc neschopný a nejlínější, vyhrává byt.
Psali jsme:
 |
Do důchodu s plnou kapsou aneb poodhalená budoucnostVladimír Pikora a Markéta Šichtařová
|
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
Ach jo (bls1)
