Karel Gott o srpnové okupaci. Bohdalová, Laufer, Štaidl. Strach, slzy. Vše vyšlo najevo až po jeho smrti…

25.07.2021 5:00 | Bleskově

Interpret téměř 2.500 písní, dvaačtyřicetinásobný Zlatý slavík a držitel stovek ocenění nebyl jen tichým pozorovatelem dění a klukem z plakátů. Ačkoli to z jeho tváře často nešlo vyčíst, trápil se vším, čím procházelo tehdejší Československo. A právě u některých jeho životních etap se PL zastaví.

Karel Gott o srpnové okupaci. Bohdalová, Laufer, Štaidl. Strach, slzy. Vše vyšlo najevo až po jeho smrti…
Foto: Hans Štembera
Popisek: Karel Gott s chotí Ivanou slavnostně předal Thomayerově nemocnici nový přístroj pro novorozence

Anketa

Vnímáte sudetské Němce jako své krajany?

3%
96%
hlasovalo: 19280 lidí
Měli jsme možnost číst detailní vzpomínky v Gottově autobiografii Má cesta za štěstím, kterou v těchto dnech vydává Karel Gott Agency. Kniha je nejen obrovská, ale taky abnormálně zajímavá jak po obrazové, tak po textové stránce. Redakce se pro dnešek zaměří na události kolem srpna 1968, kdy došlo k nečekané invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa.

Karel Gott byl tou dobou s Josefem Lauferem a orchestrem Ladislava Štaidla v polských Sopotech na festivalu. Město znal, byl tam několikrát. Festival navštívil podruhé. Osudné datum a události nejprve všichni prožívali zprostředkovaně. Jak přesně?

„Ještě spím a zdá se mi, jako bych zdáli slyšel nějaké bubnování. Bum, bum, bum… Rytmicky zrychluje, bušení je stále hlasitější. Pootevřu oči a probere mě naléhavé volání: „Karle, Karle.“ Vstanu, vezmu si župan a rozespalý zamířím ke dveřím hotelového pokoje. Poznávám hlas Pepy Laufera, a tak odemykám. Pepa je na nejvyšší míru rozčílený a v jeho tváří se zračí smrtelná vážnost. „Promiň, že tě budím. Ale právě k nám vtrhla vojska Varšavského paktu. Obsazují nás!“ Je brzy ráno 21. srpna 1968. Svítá. Jsme v polských Sopotech. „Pepo, nekecej! Co je to za šílenost?“ píše Gott v příslušné kapitole své autobiografie.

Pak pokračuje.

„Jsem rozespalý, mozek odmítá chápat. Různých varování a výhružek ze sovětské strany bylo přes léto plno. Fám o pohybech vojsk v podivné blízkosti našich hranic taky. I ve vášnivých debatách v pražských ulicích se šířily poplašné zvěsti. Brežněv prý nad Dubčekem a jeho neschopnou klikou zlomil hůl. Reformní komunisté opakovaně neplní dané sliby, místo aby se vypořádali se sílícími domácími „nepokoji“, jenom se vymlouvají a troufale ujišťují, že přechod k „socialismu s lidskou tváří“ zvládnou. Jen potřebují čas…“

Karel Gott následně popisuje, jak všichni seděli přilepeni na židlích tamního Grand Hotelu a čekali na telefon, ideálně od někoho z rodiny. Nepřišel. Linky byly s největší pravděpodobností jištěny policií a odmítaly propojit Polsko a Československo. Situace byla o to horší, že Polsko bylo jedním z pěti států, jejichž armády vtrhly na naše území.

Gott se logicky festivalu odmítl účastnit. Pořadatelé měli stejný názor. Obávali se důsledků a možných nepokojů.

Zpěvák a další čeští účastníci se snažili co nejrychleji dostat z Gdaňsku do Varšavy a poté do Prahy.

Sem tam naladili rádio, kde slyšeli víceméně jen hrůzné zprávy o střetech a násilnostech. Stejně jako výzvy k zachování klidu. Nevěděli, do jakého prostředí se vrací.

„Přiznávám, měl jsem tehdy nejen zlost, ale i strach. Co je s rodiči? Jsou v pořádku? A budeme se bránit? Rozhoří se doma válka?“

Když se vrátili do hlavního města Československa, bylo to prý jen chvilku. Gott musel pokračovat v povinnostech mimo vlast a v Praze se tudíž zdržel jen krátce. Nadále se snažil zjistit, co se vlastně stalo a co se děje. Podle vlastních slov viděl rozstřílené fasády, tanky, lidový humor proti okupantům na řadě fasád. A taky kolegy z branže, skepsi, strach, beznaděj.

„S několika známými, včetně Jiřiny Bohdalové a Yvonne Přenosilové, jsem se potkal v populární „české“ kavárně u Opery. Nepamatuji si už, kdo všechno tam ještě byl, ale sešlo se nás hodně. Vášnivě jsme diskutovali, co máme dělat, zda máme v nastalé situaci dál plnit povinnosti a podepsané smlouvy,“ uvádí ve své knize.

„V Moskvě se po několika pokusech podařilo vyjednat „dohodu“ o dočasném pobytu vojsk. Slibovala, že cizí armády odejdou do roka a do dne. Všichni jsme věděli, že zůstanou „na furt“,“ uzavírá vzpomínku na nepříjemnou dobu srpna 1968.

Vojska SSSR mimochodem zůstala v Československu až do roku 1991.

O zmíněném datu se Karel Gott v minulosti vyjádřil hned několikrát. Nejen pro PL, které s ním byly v pravidelném kontaktu. Níže uvedená citace pochází z rozhovoru pro Radiožurnál z října 2017.

Anketa

Je pro vás 21. srpen 1968 bolavé téma?

17%
83%
hlasovalo: 13559 lidí
„Oni při tom obsazení Československa nám nechali rok, abychom, kdo chtěl, mohl odejít. To už přece samo o sobě říká, jak to bylo všechno naplánované a domluvené, mezi velmocemi. My viníme pořád jednu velmoc, která nás obsadila. Ale pozor, byly domluvený, a to je důležitý pořád si to říkat. Oni se domluvili, ten velvyslanec té druhé velmoci v Praze s tím souhlasil, že prezident té druhé velmoci nebude v úřadě ten den, toho 21. srpna, bude na lovu, a toto je potřeba si připomínat, že to je všecko domluvené dopředu, tam se nestane nic náhodou.“

Pak ještě popsal požadavky, které zřejmě měla ona druhá velmoc: „Tak nechte ty hranice otevřené, ať to má takový lidský průběh, nechť odejde každý, který nechce být v tomhle systému té normalizace.“

„Tak někdo odešel a vrátil se s vítězným symbolem v tom devětaosmdesátém domů, byl oslavován, že byl jako venku. Tak já jsem čekal větší oslavu, že jsem tady zůstal,“ dodal tehdy.

Moderátorka se ho pak ptala, zda pociťuje hořkost, že se oslavy nekonaly. „Tenkrát oni nenadávali na ty, kteří tady dělali ten systém, těm to neříkali, protože ti by se s nima vůbec nebavili, ti by řekli: ‚Počkejte, já tady teďka podnikám, privatizuju, tak mě nechte na pokoji‘,“ odpověděl Gott.

A právě na to, jak vzpomíná na revoluci v listopadu 1989, na Václava Havla, Michaela Kocába a Karla Kryla, se PL zaměří v pokračování tohoto textu v následujících dnech. Opět půjde o citace z velkoryse pojatého titulu Má cesta za štěstím.

Ukázky pochází z knihy Má cesta za štěstím, kterou prozatím média do hloubky vůbec nerozebírají

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: Tomáš A. Nový

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Milionové dotace pro spolek, kde sedí předseda ODS. Třeba za „posílení role ženských a etnických občanských organizací v demokratizaci Barmy“

4:44 Milionové dotace pro spolek, kde sedí předseda ODS. Třeba za „posílení role ženských a etnických občanských organizací v demokratizaci Barmy“

ParlamentníListy.cz otevřely téma dotací pro obecně prospěšnou společnost Centrum pro studium demokr…