Na otázku, jak je možné nyní predikovat budoucí podobu vlády, lze odpovědět jednoduše: pomocí výzkumů. Například televize Prima pro svou předvolební Partii zvolila totožný klíč. Vybrala si tři agentury, tedy Sanep, Median a Phoenix research, které doprovází CVVM. U všech tří jsou patrné jasné trendy: ANO zvítězí a rozmezí jeho procent se bude pohybovat mezi 26 a 30. ČSSD je o něco níže, získá 10–14 procentních bodů. Není pravděpodobné, že by se umístila například na hranici sedmi či osmi, jelikož sociálnědemokratická základna dá podle všech letitých členů právě onu spodní hranici deseti procent. Další do budoucí hry je nepřekvapivě KDU-ČSL. Ta se i přes jedno klopýtnutí, kdy se podle společnosti Médea research pohybovala na hranici pěti procent, snadno dostane do Poslanecké sněmovny a podle všeho bude mít 6–8 procentních bodů.
V tomto ohledu je nutné zmínit i ODS, jejíž síla byla například podle nedělních dat STEM/MARK stabilizována mezi 8–10 procenty. O kom se v kuloárech příliš nehovoří, jsou Piráti, STAN a komunisté. S nimi se na budoucím vládnutí spíše nepočítá. Otazník visí nad SPD Tomia Okamury. Doposud žádná ze stran otevřeně nepřipustila, že by Okamurovy hlasy chtěla, nebo že by je potřebovala. Lídr SPD to ovšem vidí jinak. Právu před několika desítkami hodin řekl, že jeho ambicí je zasednout v příští vládě. Síla SPD je ovšem velmi vrtkavá a pohybuje se mezi čtyřmi (Phoenix research) až osmi procenty (STEM/MARK). Sem Okamuru řadí většina námi oslovených politiků. Jak jsme uvedli, do takzvané party s ním ale nikdo jít nechce. Většina politiků nám opakovaně řekla, že si není jistá faktem, kdo za Okamurou ve skutečnosti stojí. Často se ukázalo jméno Víta Bárty, což je vzhledem k rozkolu v někdejším Úsvitu spíše fáma a podnikatel Bárta už evidentně s Okamurou nemá nic společného.
Tomio Okamura
Jak dál? Scénář, který ParlamentníListy.cz slyšely nejčastěji, zní následovně. A překvapením asi neskončí: ANO + KDU-ČSL + ČSSD. Tedy pokračování stávajícího vládního rozložení. V čele by se měl jako premiér objevit Andrej Babiš. Otázkou v tomto ohledu zůstává policejní vyšetřování kolem Čapího hnízda. Jedno je jisté už nyní: postoj prezidenta Miloše Zemana.
„Vždy jsem jako protipříklad uváděl hejtmana Libereckého kraje Martina Půtu, proti kterému je stále vedeno trestní stíhání, ale protože v krajských volbách získal důvěru občanů, tak je opět hejtmanem. Mimochodem, skoro se obávám, že tohle trestní stíhání Martina Půty bude další policejní blamáží,“ uvedl prezident v jednom z rozhovorů pro ParlamentníListy.cz, čímž Babiše jako premiéra de facto posvětil.
Co se lidovecké strany týká, ta výraznější problémy s Babišem nemá. Bělobrádek, který v minulosti bojoval za volební koalici se STANem, má jednoduchý cíl. Udržet se v čele a udržet lidovce u moci. Mnohem větší ambice v zákulisí projevuje muž číslo dva. Tím je Marian Jurečka. Jeho povolební matematika (a rozložení „co by – kdyby“) je už pověstná. Ani on však nehraje prim, jelikož nemá příliš spojenců ani mezi svými lidovci. Tím klíčovým partnerem pro hnutí ANO se tak jeví třetí v pozadí. Někdejší místopředseda vlády Mirka Topolánka Jiří Čunek. Na toho řada členů KDU-ČSL často vzpomíná a jeho vnímá jako přirozenou autoritu. S Čunkem nemá historicky žádný problém ani Andrej Babiš. Pokud by do vlády za lidovce někdo tlačil svá jména, byl by to zřejmě Čunek. Ten by se podle našich informací mohl stát ministrem pro místní rozvoj, kde by nahradil současnou Karlu Šlechtovou. Tahle teze zněla prakticky od všech, s nimiž jsme hovořili, tedy z ODS, KDU, ANO i ČSSD. Čunek byl ministrem zmíněného resortu už v letech 2007–2009 a jeho návrat by tak byl víceméně plynulý.
Jiří Čunek
Ing. Marian Jurečka
Výraznější komunikační schopnosti pro svou účast ve vládě by musela použít ČSSD. Ačkoli hovoříme o nejvyšších vládních postech, lidská emoce je snadno čitelná. Babiš nesnáší Sobotku. Expresivní slovo „nesnáší“ je v tomto ohledu na místě. Šéf ANO si neváží ani Sobotky, ani jeho okolí. Problém však nemá s Lubomírem Zaorálkem, ačkoli často připomíná, že Zaorálek je ve Sněmovně desítky let a měl by už na zasloužený odpočinek. Zaorálek má samozřejmě také své obrovské ambice. Chce velet sociální demokracii, co se povolebního jednání týká. Logický krok, který zřejmě nastane. Pakliže by šel od pomyslného válu Sobotka, silně by oslabil také Karel Březina a celá pražská ČSSD. Ta bez výraznějšího „dohledu“ z vedení strany funguje právě proto, že Sobotku podržela na pozici předsedy. Sobotkovo okolí nám však opakovaně sdělilo, že by celou pražskou organizaci „v čele s Pochem“ nejraději zničil. Teď už na to Sobotka sílu nemá a mít nebude. Jeho angažmá, zdá se, končí. Stejně nenápadně, jak začalo.
Který premiér země Visegrádu je nejlepší?Anketa
O tom, že by sociální demokraté navrhovali nějaká zcela nová jména, také nemůže být řeč. Podle námi oslovených zdrojů se bude sledovat zejména volební výsledek v Praze a také na Moravě. Oslabená sociální demokracie bude navíc dlouhodobě hledat své kdysi silné tváře. Zde jsme zaznamenali četný výskyt a připomenutí osoby někdejšího hejtmana Jihomoravského kraje Michala Haška.
Překvapením zůstává, že žádná z variant nepočítá se zapojením ODS, TOP 09 nebo hnutí STAN. Obdobně negativně je vnímána spolupráce s Piráty a SPD. Piráti jsou navíc mezi politiky často označováni jako „béčko“ hnutí ANO. To lze směle považovat za klasický drb. U ODS se ovšem zastavme. Od řady podnikatelů jsme před časem slyšeli, že budoucí ministryní obrany má být pražská politička Alexandra Udženija. Tuto informaci jsme si ověřovali u bezpečnostních zdrojů na úrovni Poslanecké sněmovny. „Neprůchozí,“ ozvalo se unisono. Podobně silné „ne“ zaznělo u jména Zbyňka Stanjury a resortu dopravy. To přitom Stanjura bez závažných problémů vedl mezi lety 2012 a 2013. Právě spolupráce s ODS se podle všeho silně nezamlouvá šéfovi ANO Andreji Babišovi.
Ačkoli je jasné, že „o všem rozhodnou teprve voliči“, jak konstatoval například Lubomír Zaorálek, půdorys pro vznik budoucí vlády byl položen už dávno před těmito jeho slovy. Což Zaorálek moc dobře ví.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tomáš A. Nový
