Rakušan oškubal Piráty, Jurečka ODS. Největší chyby, všechny pohromadě

11.10.2021 7:31 | Komentář

Už teď se dá říct, kdo v těchto volbách vyhrál. Lidovci a Starostové. Oba subjekty díky preferenčním hlasům využily své koalice na maximum a po zádech Petra Fialy a Ivana Bartoše vyšplhaly tam, kam by samy vylezly jen stěží. Šéf ODS teď prohlašuje, že koalice bude jednat společně. Co mu také zbývá. A Vít Rakušan pro změnu výsledek Pirátů připisuje raději dezinformační kampani. Jenže za ním stojí jeho voliči. A jsou tu další vítězové a poražení.

Rakušan oškubal Piráty, Jurečka ODS. Největší chyby, všechny pohromadě
Foto: Reprofoto: TV Nova
Popisek: Předposlední debata TV Nova před sněmovními volbami

Anketa

Jste spokojeni s výsledky voleb?

7%
87%
hlasovalo: 30795 lidí

Absolutní vítězové: Zde není co zastírat. Jsou jimi Vít Rakušan a Marian Jurečka. Předsedové dvou stran, které by si samy o sobě mohly o současném počtu poslanců jenom zdát. Předvolební koalice, výsledek systému, který díky zásahu Ústavního soudu ještě před volbami zanikl, těmto stranám nepochybně prospěl. Proč? Jak Starostové, tak lidovci jsou vycvičeni kroužkovat. Pamětníci mohou zavzpomínat, jak lidovečtí voliči kroužkovali ještě v Unii svobody. A kdo nechce zacházet tak daleko, může si připomenout volby do Evropského parlamentu, ve kterých se o dva mandáty bili tři lidé, Tomáš Zdechovský, Michaela Šojdrová a Pavel Svoboda. Svoboda byl lídr kandidátky, kroužky ale rozhodly jinak. A Starostové pro změnu byli dlouho v roli strany, která přidávala přídomek „s podporou Starostů a Nezávislých“. I oni ve volbách do europarlamentu pilně kroužkovali a Stanislav Polčák může děkovat.

Dá se říci, že Vít Rakušan si svou polovinu výsledku odpracoval, ovšem se škodolibou poznámkou, že tu druhou za něj odpracoval Ivan Bartoš. A nyní má 4,5krát více poslanců než minule a s o 12 % horším výsledkem konkuruje ODS. Komu ovšem vítězství spadlo do klína, je současný šéf lidovců Marian Jurečka. Opět nelze říci, že úplně za nic, Jurečka se nepochybně kampaně zúčastnil. Kolečko debat si ovšem odsloužil hlavně Petr Fiala. Ale o výsledku lidovců rozhodla zcela jiná kolečka.

Také vítězové: I TOP 09, která v posledních volbách čekala, zda ji Praha nakonec do Sněmovny vynese, neskutečně profitovala z projektu koalice SPOLU. A jediný důvod, proč není předsedkyně TOP 09 mezi absolutními vítězi, je, že ti vyhráli o něco více. TOP 09 se zvedl počet mandátů o 100 %. Což není na partaj, u které se její stařešinové raději stáhli do ústraní a její nejvýraznější poslanec má sexuální skandál velký jak Brno, vůbec špatné.

Pyrrhův vítěz: Profesor Petr Fiala. Jaké peripetie čekají opozici s prezidentem se teprve ukáže, lze ale očekávat, že se nakonec předseda ODS k vytoužené funkci premiéra dostane. Do té doby, a i poté, zcela nepochybně uslyšíme řadu pouček o správném vládnutí, hodnotové politice, pevném ukotvení na Západě, a tak dále.

Tyto poučky, které jako by vypadly z učebnice politologie, nejsou významné. Co však významné je, že Petr Fiala mluví o tom, jak koalice bude nadále jednat společně. Což, dodejme, říkal i před volbami. Nicméně dnes to říkat musí. Je to totiž jediný způsob, jak zakamuflovat, že ODS na celém projektu koalice SPOLU vydělala nejméně. Zatímco TOP 09 mandáty zdvojnásobila a lidovci ještě více, ODS si pomohla „jen“ o 36 procent. A jejích 34 mandátů není ani polovina toho, co má hnutí ANO samotné. Petra Fialu může jen těšit, že nedopadl jako Ivan Bartoš. Což může být i tím, že voliči ODS i její politici mají s lidovci podstatně delší zkušenost než Piráti se Starosty.

Nevítěz: Tomio Okamura. O dva mandáty méně, šance na podílení se na vládě mizivá. A přesto se Tomio Okamura usmívá. Má proč. Zatímco Piráti se ze všech sil snažili přemoct dezinformační kampaň, o elektorát Tomia Okamury se zajímaly hned tři další strany, a přesto SPD uhájilo řekněme slušný výsledek. Jednak hnutí ANO, kde Andrej Babiš předsedovi SPD v jednoduchém „migranty nechceme“ zdařile konkuroval, dále Trikolora, která pro změnu soutěžila s SPD v odporu k Evropské unii, a nakonec VOLNÝ blok, jehož lídr svými kousky z Okamury udělal v podstatě distingovaného a státotvorného politika.

Šlo to udělat lépe? Pravděpodobně. S Andrejem Babišem by Tomio Okamura asi nic nezmohl, vysávání elektorátů je specializací hnutí ANO, ovšem v těchto volbách nebyl Andrej Babiš tak úspěšný jako v těch minulých, kdy vyluxoval elektorát ČSSD a komunistů. Za VOLNÝ blok si ovšem může Tomio Okamura sám. Lubomíra Volného do Poslanecké sněmovny přivedl on a on ho také z SPD vyštípal. 1,33 procenta těch, kdo SPD považovali za moc měkkou, tak jde na jeho vrub. O něco složitější je to s Trikolorou. S Václavem Klausem mladším by se Tomio Okamura snesl asi těžko. Se Zuzanou Majerovou Zahradníkovou těžko říci, poslankyně Tereza Hyťhová, která se do Sněmovny dostala přes SPD, by ovšem také asi nebyla vítána. A je otázka, co by při případnému spojování protiunijních stran říkali Svobodní. Ne nadarmo se v nadsázce říkalo, že TSS byla formace pro voliče SPD s maturitou.

Ironická jsou slova Tomia Okamury, když hovoří o tom, že o vlasteneckou politiku mají voliči zájem a že SPD má zájem o ně. Těmto slovům není proč nevěřit, že o ně má Tomio Okamura zájem, je nabíledni. Co neříká, je, že se naprosto nehodlá dělit o moc s těmi, kdo se o tento zájem snažili neúspěšně podílet.

Tomio Okamura

  • SPD
  • Předseda hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD)
  • poslanec

Poražení: Andrej Babiš. Opět, zda dostane mandátový vítěz voleb možnost zkusit sestavit vládu je na prezidentovi, pokud ovšem někdo v koalicích nezdivočí, není pravděpodobné, že by Babišův pokus skončil vládou s důvěrou. Každopádně šéf ANO chyboval. Své nepřátele neznemožnil dost a své očividně neužitečné přátele o dost neobral. Pokus přebrat voliče Tomiu Okamurovi se nesetkal s velkým úspěchem, a tak jako tak, Babiš jen obíral svého případného koaličního partnera.

Po bitvě je generál každý, nicméně na zemi zůstalo 4,65 % hlasů sociálních demokratů, 4,68 % u Roberta Šlachty a 3,6 % u komunistů. O tyto hlasy se mohl Andrej Babiš ucházet, právě voliče těchto stran přetáhl ve volbách minulých. Ale neucházel. Na ČSSD a KSČM Andrej Babiš vůbec neútočil a ani Roberta Šlachty si moc nevšímal. Počítal snad s tím, že se do Sněmovny dostanou? Dodržoval pakty uzavřené během vládnutí? Těžko říci. Ale jedno jisté je. Asi 700 000 hlasů daných těmto stranám Andreji Babišovi vůbec nepomůže.

Na hlavu poražení: Tento oddíl má suverénně nejvíce členů. Začněme tím, kdo se do Sněmovny dostal, Ivanem Bartošem. Nazvat výsledek Pirátů monumentálním fiaskem je stále slabé slovo. Pokud váš koaliční partner má ze společného výsledku 8krát více poslanců než vy, je něco hodně špatně. Zvlášť, pokud se v minulých volbách tak tak dostal do Sněmovny. Když si k Ivanu Bartošovi přimyslíme všechny dýky v zádech, které mu koaliční STAN uštědřil, připomíná ježka nebo jehelníček. Jak bylo zmíněno na začátku, Pirátům se stalo osudným kroužkování a neschopnost se shodnout na svých vlastních kandidátech tváří v tvář disciplinovanějšímu koaličnímu partnerovi.

Ne nadarmo hovoří Vít Rakušan o dezinformační kampani vůči Pirátům. Stejně jako Petr Fiala musí, aby zakamufloval totální destrukci Pirátů, která vznikla rukama a kroužky jeho voličů. Že nemluví pravdu, je nabíledni. Údajná dezinformační kampaň možná může za to, že PirSTAN má jen 15,62 % místo průzkumy odhadovaných 18 % či 19 %. Ale proč by kampaň protistrany ovlivňovala kroužkování vlastních kandidátů? S nadsázkou se dá říci, že u PirSTAN byla dělba práce jasná. „Vy dodáte hlasy, my dodáme kroužky.“ A nyní jsou Piráti vydáni na milost a nemilost Vítu Rakušanovi a vedení STAN. Kteří mohou se SPOLU sestavit vládu pohodlně bez nich. Jak moc Víta Rakušana dýky v zádech Ivana Bartoše mrzí, se také teprve ukáže. Pokud se nadbytečných Pirátů zbaví, bude replika „I ty, Brute?“ nanejvýš příhodná. Smát se každopádně může Miroslav Kalousek, kterému jednak Piráti nasazovali psí hlavu a který o zrádném charakteru STAN hovoří už nějakou dobu.

Bartoš je nicméně ve Sněmovně, což se nedá říci o sociálních demokratech, které předběhl i Robert Šlachta. Osud strany se dá přirovnat k lidovcům, kteří se ze Sněmovny poroučeli na dlouhé tři roky pod vedením Cyrila Svobody. Vrátí se sociální demokraté? Další otázka, kterou zodpoví až čas.

U ČSSD během jejího druhého vládního angažmá proběhla domácí zabíjačka, kdy se strana, zřejmě aby vypadala před voliči čitelněji, vypořádala se svým progresivnějším křídlem, zastupovaným mimo jiné ministrem Petříčkem. Evidentně nepomohla. Ale je těžké určit, co by ČSSD měla dělat, aby se v těchto volbách do Sněmovny dostala. Konzervativní sociální politiku už praktikuje velice pragmaticky hnutí ANO. Cesta zpátky do Sněmovny vedla právě tudy, ovšem jak kritizovat toho, se kterým jste 7 let ve vládě a kterému jste ve druhém období splnili první poslední? Zvolání „Voliči ANO, je čas vrátit se domů“, to opravdu nevytrhlo. Ale i kdyby ČSSD nakrásně zvolila progresivně bruselský směr, střetla by se s Piráty a kdoví, jak by s ní pak zatočil Andrej Babiš sám.

V těchto volbách se splnil sen i antikomunistům. Po třiceti letech se KSČM poroučí ze Sněmovny s pouhými 3,6 procenta, tedy méně než polovinou toho, co měla ve volbách minulých. A narozdíl od socialistů, asi navždy. Není žádným tajemstvím, že komunisté v podstatě jen udržovali oheň hořící, leč skomírající od roku 1989. U každých voleb se jiskra postupně ztrácela, až nakonec oheň zhasl. A nedá se očekávat, že se zase rozhoří. Partaj kádrů z 80. let stranu nezachrání, revoluční zápal nulový, obroda skoro žádná, zato zde stále zůstává stigma KSČ. Opět, kdo za to může? Částečně Andrej Babiš, který voličům komunistům dal to, co samotní vybojovat nedokázali. Možná také covid, který řádil v ročnících komunistům nakloněných. Ale největší vina stejně padá na komunisty samotné, kteří 30 let dělali totéž. Až do hořkého konce.

Další poražený je Robert Šlachta, který se dostal blízko, porazil sociální demokraty, ale o pár desítek tisíc hlasů mu Sněmovna unikla. Co bude s jeho hnutím těžko říci. Stejně tak komu hlasy ubral a zda jeho kampaň skončila v plusu, dá-li se věřit zprávám Seznamu, že za hlasy obdrží Šlachta 25 milionů a dalších devět každý rok na provoz hnutí. O odpověď na tuto otázku se nepochybně budou přít politologové v televizi, když zrovna nebudou komentovat sestavování vlády.

Mgr. Robert Šlachta

  • PŘÍSAHA Roberta Šlachty
  • mimo zastupitelskou funkci

A na závěr, TSS. Hnutí se třemi poslanci, kteří pocházeli z jiných stran. Když byl Václav Klaus mladší pro neloajalitu vyobcován z ODS (pod záminkou jednoho ostrého výroku), byly do Trikolory vkládány naděje, že by se mohla část ODS odtrhnout a vrátit stranu k idejím, se kterými ji Václav Klaus starší v devadesátých letech zakládal. Odtrhlo se ovšem jen pár komunálních členů a poslankyně Majerová Zahradníková, která tak vsadila na Václava Klause mladšího svou budoucnost. A z SPD přibyla vyobcovaná poslankyně Tereza Hyťhová.

Tehdy asi současná předsedkyně TSS netušila, že jí připadne role admirála Dönitze, který přebíral Říši potom, co se Adolf Hitler raději zastřelil. Nebo, vzhledem k tomu jak často (a jak neoprávněně) je TSS nadáváno do nacistů, možná méně kontroverzní příměr k švédským vojskům po smrti Gustava II. Adolfa. Zkrátka, Václav Klaus mladší Trikoloru založil a následně raději nechal napospas. Neúspěch jde do značné míry za ním. Ale i za Zuzanou Majerovou Zahradníkovou, která neměla své schopnosti přeceňovat. Tahanice o místa na kandidátce asi také nepomohly.

Že se k Trikoloře přidali Svobodní není překvapivé a za „úspěchem“ je znát, že v minulých volbách měli přes 79 tisíc hlasů. Dopadla by kampaň lépe, kdyby byl předsedou a hlavní tváří Libor Vondráček? Těžko říct, ovšem na druhou stranu byla Zuzana Majerová Zahradníková poslankyní. Co může TSS těšit, je, že dopadli mnohem lépe než Realisté Petra Robejška v minulých volbách. Ale to předsedkyni Trikolory mandát ztracený zběhnutím k Václavu Klausovi nevrátí.

Že pohořel Pavel Sehnal z Aliance pro budoucnost a Jakub Olbert se svým Otevřeme Česko se čekalo. A neúspěch Zelených je jen dalším důkazem toho, že část z nich se skřípěním zubů přešla k Pirátům a pro pouhých 53 tisíc lidí byli Piráti moc měkcí. Jak se ukázalo, ani ti, kdo volili Piráty, si příliš nepomohli.

Autor je redaktor ParlamentníListy.cz

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

Předpokládané složení nové vlády:

předseda vlády: Petr Fiala (ODS), ministr vnitra: Vít Rakušan (STAN), ministr pro místní rozvoj a digitalizaci: Ivan Bartoš (Piráti), ministr zemědělství: Zdeněk Nekula (KDU-ČSL), ministr financí: Zbyněk Stanjura (ODS), ministr zdravotnictví: Vlastimil Válek (TOP09), ministr školství: Petr Gazdík (STAN), ministr práce a sociálních věcí: Marian Jurečka (KDU-ČSL), ministryně obrany: Jana Černochová (ODS), ministr spravedlnosti: Pavel Blažek (ODS), ministr průmyslu a obchodu: Jozef Sikela (BPP), ministr dopravy: Martin Kupka (ODS), ministr zahraničí: Jan Lipavský (Piráti), ministr životního prostředí: Anna Hubáčková (BPP), ministr kultury: Martin Baxa (ODS), ministr pro evropské záležitosti: Mikuláš Bek (BPP), ministr pro legislativu: Michal Šalomoun (BPP), ministryně pro vědu a výzkum: Helena Langšádlová (TOP09).

reklama

autor: Karel Šebesta

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

„Jenže se ukázalo, že jsou to šm*jdi.“ Pravda o Tečce, co tečkou není

10:52 „Jenže se ukázalo, že jsou to šm*jdi.“ Pravda o Tečce, co tečkou není

„Komunikačně to tedy bylo skvělé... jen v trochu špatném kontextu a realitě,“ okomentoval slogan sli…