Přizval se znalec, který díla označil za falzifikáty a případ byl na světě.
Obžalovaní byli umístěni na vazbu, přičemž v případě obžalované Fröhlichové v usnesení o zahájení trestního stíhání nebyla specifikována ani stránka subjektivní, ale ani stránka objektivní tvrzeného protiprávního jednání.
Zmíněné usnesení sice obsahuje popis několika skutků, ovšem u žádného z nich obžalovaná není zmíněna. Za mřížemi strávila dva měsíce.
Ačkoliv díla, která měli obžalovaní ve svém domě a po léta tvořily součást jejich života, a podle doložené fotodokumentace měli některé obrazy na stejných místech vystaveny i přes deset let, senát předsedkyně Říhové vyhodnotil, že se obžalovaní takto museli pouze připravovat k trestné činnosti, a za všechny dekorace z jejich domu je také odsoudil.
Vraťme se k začátku samotného vyšetřování, jehož součástí bylo téměř rok a půl trvající sledování a odposlouchávání obžalované trojice. Ani tento nákladný nástroj státní moci totiž nezaznamenal žádnou padělatelskou činnost nebo kontakt s jakýmkoli padělatelem či padělatelskou dílnou. To musel uznat také krajský soud, který však obžalované odsoudil.
Soud stroze konstatoval, že zdroj, z něhož se měly údajné padělky opatřovat, se zkrátka dohledat nepodařilo.
A pak přišly na řadu odposlechy.
Kupříkladu hovor, ve kterém dle popisu soudu „obžalovaný Fröhlich uděluje pokyny, jak se má spoluobžalovaný Trokan snažit přesvědčit znalce, aby pro něj sepsal znalecké posudky", když podle skutečného obsahu hovoru, který je doložen zvukovou nahrávkou, obžalovaný Fröhlich pouze žádá Trokana, aby přesvědčil znalce o změně termínu schůzky, neboť den zvolený znalcem Fröhlichovi nevyhovuje kvůli plánování cesty do zahraničí.
V rozsudku se dále uvádí, že v jistém hovoru obžalovaný Fröhlich předříkává, co má Milan Trokan říct galeristovi o padělku malíře Hlinomaze. V daném případě nejenže se na soudem identifikované nahrávce nachází zcela jiný hovor mezi zcela jinými účastníky, týkající se obrazu malíře Hlinomaze, avšak nikoliv padělku obrazu. Vzhledem k tomu, že žádný obraz malíře Hlinomaze nebyl předmětem obžaloby, ani znaleckého zkoumání v projednávané trestní věci, soud zcela bezdůvodně předjímá, že se v hovoru má jednat o padělek zmíněného herce a malíře.
Na straně druhé se v rozsudku zamlčují nahrávky, které obžalované přímo vyviňují z jednání, které jim je kladeno za vinu, zachycují legální obstarávání uměleckých děl obžalovanými v České republice i v zahraničí nebo taky nahrávku přímo zachycující telefonický hovor obžalované Fröhlichové, kde popisuje, že jí byl nabídnut obraz Emila Filly, ale manžel se vyjádřil, že se mu dílo nezdá, že to asi bude falzum a nechce s tím mít nic společného.
Je pouze k zamyšlení, proč se žádný z těchto telefonických záznamů v rozsudku nenachází.
Jako další netransparentní okolnost lze uvést, že pouze část odposlechů pořízených v přípravném řízení byla připojena k soudnímu spisu. Část odposlechů k soudnímu spisu vůbec připojena nebyla. Když byly tyto chybějící odposlechy v druhé části trestní věci od policie vyžádány, tak policie moravskoslezského kraje poslala soudu 41 DVD s chybějícími odposlechy, ze kterých tři DVD obsahovaly virus.
O případ se krom naší redakce zajímá také Nadační fond proti korupci. Případu Jaroslava Fröhlicha, Evy Fröhlichové a Milana Trokana je věnovaná také pasáž v knize Výstup na vrchol korupce.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Tomáš A. Nový
