Svět je čím dál destabilizovanější a je třeba hledat příčiny, proč tomu tak je. Prvopočátky současných problémů můžeme najít v období následujícím po skončení studené války. Ta se dá charakterizovat jako „zamrzlý konflikt“. Sovětský svaz byl nějakým způsobem přítomen od území ohraničující Norsko až po oblasti sousedící s Pákistánem. V této oblasti se tedy fakticky dlouhá desetiletí neděly žádné převratné změny. Po rozpadu SSSR vznikly nezávislé státy, čímž se vytvořil nestabilní pás mezi Baltským a Černým mořem.
V této době došlo ke dvěma symbolickým událostem charakterizujícím budoucí léta. V roce 1990 zaútočil Irák na Kuvajt. Spojené státy tehdy zmobilizovaly širokou koalici, aby rozpínavé tendence Iráku zastavily hned na samém počátku. Nechtěným důsledkem následujícího konfliktu bylo 11. září 2001, které rozpoutalo pnutí trvající do současnosti. Druhou klíčovou událostí té doby byl rozpad Jugoslávie a ničivá válka, která přinesla více než 100 000 mrtvých vojáků a civilistů. Spojené státy přesvědčily NATO o nutnosti zásahu proti Srbsku navzdory ruským protestům. Moskva byla nakonec vyloučena z jakéhokoli rozhodovacího procesu. Tato skutečnost předznamenala mnohé z toho, co přišlo později.
Zatímco Rusko klesalo stále více ke dnu, oblast Eurasie politicky i ekonomicky vzkvétala. Evropská unie a NATO rozšířily svůj vliv směrem ke státům východní Evropy i přímo státům bývalého Sovětského svazu. Prudký hospodářský růst v té době zažívala také Čína. Některé náznaky budoucích problémů ještě nebyly dostatečně viditelné. To se týká zejména křehkosti ekonomik některých menších evropských států vůči ekonomické moci Německa či cyklické povahy hospodářského růstu Číny. V neposlední řadě si málokdo uvědomoval vzestup islámského radikalismu, jenž zůstal skryt pod iluzí setrvalé americké moci po vítězství v Kuvajtu.
celý text v angličtině máte k dispozici ZDE
Prvním znatelným náznakem problémů bylo samozřejmě 11. září 2001. Do té doby bylo všeobecně považováno za téměř samozřejmé, že americké síly mohou islámský svět modulovat dle svých představ. Každá moc má své meze, ale to v případě Spojených států až do výše zmíněného útoku nebylo příliš patrné. O několik let později došlo ke vpádu Ruska do Gruzie a téměř souběžně vypukla světová ekonomická krize. V jejím důsledku čelila potížím také čínská ekonomika, jež byla negativně ovlivněna inflací a následným poklesem konkurenceschopnosti exportu. Čínská vláda měla obavy z nestability, a proto se častěji uchylovala k represivním krokům ve snaze získat situaci zpět pod svoji kontrolu.
V Evropě zase propukaly rozpory mezi hlavním evropským vývozcem Německem a ekonomikami jihoevropských států. Evropská unie se ocitla na křižovatce a některé země se dostaly do vážné dluhové krize. Výsledkem toho všeho byla narůstající roztříštěnost evropského kontinentu. Role se v podstatě obrátily a Rusko využilo tápající Evropy k posílení svého postavení coby dodavatele zemního plynu. Rusko už nebylo outsider Evropy, ale významnou regionální mocností s možností ovlivňovat dění nejenom na kontinentu, ale i na Blízkém východě. V tomto bodě vývoje došlo ke střetu Ruska se Spojenými státy. Washington se v obavách o ztrátu své hegemonie v Evropě začal více soustředit na Ukrajinu a příhraniční státy ležící mezi Ruskem a kontinentem. Spojené státy cítily, že musí na Rusko reagovat a přenechalo primární odpovědnost za situaci na Blízkém východě na zdejších mocnostech, Turecku, Íránu, Saúdské Arábii a Izraeli.
A to už se dostáváme do současného světa, ve kterém převládá hospodářská malátnost. Čína vzniklé problémy řeší represí. V Evropě panuje existenciální krize, jež se zdaleka netýká jen Řecka, ale dobře ji charakterizuje napjatý vztah mezi Řeckem a Německem. Rusko se chtělo stát regionální mocností, ale pro tuto chvíli se mu to nepodařilo. Spojené státy jsou stále vedoucí silou, ale zároveň si uvědomují, že instituce používané v dobách studené války jsou již přežité a v současných podmínkách nefunkční. A to i přesto, že NATO navyšuje počet vojenských cvičení ve východní Evropě. Mezinárodní měnový fond (MMF) problémy v mnoha případech spíše způsobuje, místo aby přinášel jejich řešení.
Po první světové válce vznikla Liga národů, po té druhé zase OSN. Po skončení studené války se předpokládalo, že budou globální řád spravovat společně OSN, NATO, MMF, Světová banka a mnohé další. Pokaždé však toto úsilí selhalo, protože už neexistoval společný nepřítel, který všechny výše uvedené instituce tmelil dohromady. A to se děje právě i nyní. Rozpad Sovětského svazu dal do pohybu procesy, které by instituce studené války nemohly zvládnout. Studená válka bránila vzniku reality, která byla pohřbena v oblasti Eurasie. Evropu nyní rozdělují zájmy jednotlivých států, Čína využívá své síly skrze výkonnou a represivní vládu v Pekingu. Rusko se sice nedostalo na úroveň Spojených států, ale zdaleka není natolik bezmocné, aby mohlo být ignorováno či poučováno od ostatních, píše George Friedman.
,,USA jsou naprosto jednoznačně nejmocnějším národem na světě. To neznamená, že mohou - nebo mají zájem na tom vyřešit problémy světa, aby zastavily existující síly nebo stály před těmito silami a přinutily je složit zbraně. I nejdrsnější chlápek v baru si to nemůže rozdat se všemi a vyhrát," uzavírá.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: pro
