Svět je čím dál destabilizovanější a je třeba hledat příčiny, proč tomu tak je. Prvopočátky současných problémů můžeme najít v období následujícím po skončení studené války. Ta se dá charakterizovat jako „zamrzlý konflikt“. Sovětský svaz byl nějakým způsobem přítomen od území ohraničující Norsko až po oblasti sousedící s Pákistánem. V této oblasti se tedy fakticky dlouhá desetiletí neděly žádné převratné změny. Po rozpadu SSSR vznikly nezávislé státy, čímž se vytvořil nestabilní pás mezi Baltským a Černým mořem.

V této době došlo ke dvěma symbolickým událostem charakterizujícím budoucí léta. V roce 1990 zaútočil Irák na Kuvajt. Spojené státy tehdy zmobilizovaly širokou koalici, aby rozpínavé tendence Iráku zastavily hned na samém počátku. Nechtěným důsledkem následujícího konfliktu bylo 11. září 2001, které rozpoutalo pnutí trvající do současnosti. Druhou klíčovou událostí té doby byl rozpad Jugoslávie a ničivá válka, která přinesla více než 100 000 mrtvých vojáků a civilistů. Spojené státy přesvědčily NATO o nutnosti zásahu proti Srbsku navzdory ruským protestům. Moskva byla nakonec vyloučena z jakéhokoli rozhodovacího procesu. Tato skutečnost předznamenala mnohé z toho, co přišlo později.

Zatímco Rusko klesalo stále více ke dnu, oblast Eurasie politicky i ekonomicky vzkvétala. Evropská unie a NATO rozšířily svůj vliv směrem ke státům východní Evropy i přímo státům bývalého Sovětského svazu. Prudký hospodářský růst v té době zažívala také Čína. Některé náznaky budoucích problémů ještě nebyly dostatečně viditelné. To se týká zejména křehkosti ekonomik některých menších evropských států vůči ekonomické moci Německa či cyklické povahy hospodářského růstu Číny. V neposlední řadě si málokdo uvědomoval vzestup islámského radikalismu, jenž zůstal skryt pod iluzí setrvalé americké moci po vítězství v Kuvajtu.