Který evropský národ máte nejraději? (Hlasování od 14.4.2016)Anketa
„V těchto týdnech a měsících jsou tanky opět v Evropě. Hrozba invazí, či vojenská invaze samotná se znovu využívají jako snad regulérní nástroj politiky bez jakéhokoliv studu a hany. Lidé opět umírají. A mráz přitom opět přichází z Kremlu. Stejně jako v roce 1968,“ upozornil jeden z řečníků na pietním aktu, Lukáš Hájek.
Devět mrtvých, stovky raněných. Oceněný hrdina
Eva Livečková, Rudolf Starý, Bohumil Kobr, Stanislav Veselý, Josef Fialka, Zdeněk Dragoun, Jindřich Kuliš, Miroslav Čížek, Vincent Březina. Devět jmen lidí, kteří příjezd sovětské armády do Liberce nepřežili. Na ně vzpomenul 21. srpna 2014 pietní akt před libereckou radnicí. Pamětní medaili dostal od primátorky Liberce Martiny Rosenbergové (ČSSD) tehdy postřelený Petr Šída.
„První kulky mi proletěly koleny a já padl na zem. Chtěli mě naložit do sanitky, ale vedle mě ležel kluk, který nemohl dýchat a chrčel krev. Nechal jsem ho odvést přede mnou. Znovu začala střelba a já jsem chytil další rány do nohou. Celkem jich bylo sedm. Po příjezdu do nemocnice jsem zjistil, že hoch, kterého jsem nechal odvést jako prvního, je už mrtvý,“ ocitovala na libereckém náměstí pasáž z knihy o roce 1968 v Liberci manželka právě toho, kterému dal Šída v sanitce přednost a on pak v nemocnici zemřel. Jmenoval se Jindřich Kuliš. „Zraněný Petr Šída dal přednost smrtelně postřelenému mladíkovi, který byl můj manžel. I když sám byl postřelený, přemohl bolest, strach a touhu být v bezpečí. Petře, děkuji. Pro mě jsi hrdina,“ emotivně pronesla Kulišova manželka.
Na Kuliše vzpomíná v MF Dnes další postřelený Miroslav Bernard, který je příkladem dalšího statečného člověka v těchto vypjatých okamžicích. „Stál jsem ze strany radnice, jak byl vchod do Sklípku. Vojáci tam ze čtyř metrů začali masakrovat lidi. Svým tělem jsem zakryl kamaráda, vyvázl bez škrábnutí. Já jsem to ale schytal. Nejdřív jsem to dostal do plic. Začaly se mi dělat velké krvavé bubliny, musel jsem si tam vrazit palec. Vedle mě stál kamarád Jindra Kuliš a viděl jsem, jak se z něj rozstříkla krev. Dostal to do plic a do břicha. Pamatuji si, jak jel se mnou výtahem na operační sál a nemocniční zřízenci mi řekli, že je na tom hůř než já.“ Bernard byl v nemocnici celkem rok. „Moc lidí, kteří přežili osm kulek od Rusáků, v zemi asi není,“ dodal.
Fotogalerie: - Mráz opět přichází z Kremlu
Václav Havel: V Liberci jsem zažil fantastický týden, na který nikdy nezapomenu
21. srpna 1968 byl na libereckém náměstí s přítelem hercem Janem Třískou i pozdější český prezident Václav Havel. I on se plazil po náměstí před střelbou sovětských vojáků. Nyní se zde četla jeho vzpomínka na invazi. „Byl jsem náhodou v Liberci u přátel. Někdo nám ve tři ráno volal, že jsme obsazeni sovětskou armádou. Považovali jsme to za nejapný žert. Ale když jsme vyšli ven, město bylo obsazeno tanky a množstvím obrněných vozů a nebe plné letadel a helikoptér.“
Havel zůstal v Liberci několik dní, působil v místních rozhlase, kde psal různé výzvy a komentáře. „Byl jsem i na radnici v týmu poradců starosty, pro něhož jsem psal různé proslovy, výzvy k obyvatelům a podobně. Byl jsem tam svědkem několika dosti ošklivých masakrů. Stříleli do lidí. Tank shodil podloubí, které spadlo na lidi a pak rozjel tři sanitky. Celkem to však byl při vší své tragičnosti fantastický týden, na který nikdy v životě nezapomenu. Bylo to snad poprvé od roku 1938, kdy byl národ opravdu jednotný. Kdy byli všichni stateční, mluvila se úplná pravda. Kdy byli lidé k sobě ohromně slušní. Hippies hlídali předsedu národního výboru a hráli mu na kytaru trampské písničky. Ve městě chodily hlídky složené ze dvou strážníků a dvou donedávna chuligánů. Do rozhlasu nám vozily z hotelu zadarmo spousty jídla. Dělníci nabízeli spisovatelům úkryt ve fabrikách. Intelekt, důvtip, humor a fantazie opravdu vítězila nad tanky. Připadá mi to s odstupem jako krásný a zoufalý sen národa o svobodném a spravedlivém životě. Jako jakási hodinka pravdy.“
Znovu jsou tanky v Evropě. Nikagda nezabuděm
Havlova slova ocitoval na náměstí student gymnázia Lukáš Hájek. „Dnes je to na den přesně 46 let od těchto událostí. Mnozí si možná můžou myslet, že nám tyto události nemají co říci. Opak je ale pravdou. Proto stojíme teď na místech, která změnila chod dějin. Vzpomínáme na lidi, kteří křičeli a hrozili pěstí na projíždějící tanky. Kde podráždění sovětští důstojníci, ale i vojáci stříleli do lidí a stovky jich zranili. Jsme na místě těch největších masakrů, kde bylo několik lidí surově zastřeleno. To vše jenom proto, že jsme zcela nenásilně natáhli ruku ke svobodě,“ uvedl Hájek, který považuje za chybu zapomínat na minulost.
„Kdo nezná svoji minulost, je odsouzen k tomu si ji opakovat. Přitom v těchto týdnech a měsících jsou tanky opět v Evropě. Hrozba invazí, či vojenská invaze samotná se znovu využívají jako snad regulérní nástroj politiky bez jakéhokoliv studu a hany. Lidé opět umírají. A mráz přitom opět přichází z Kremlu. Stejně jako v roce 1968,“ upozornil Hájek. „Proto nikdy nesmíme zapomenout na srpen 1968. Den, který rozerval naše velké i malé dějiny. Proto říkám jako Karel Kryl v jedné své písni - Nikagda nezabuděm!“ uzavřel Hájek.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Oldřich Szaban
