„To byla veliká věc, že jsme měli své vojáky a ukázali, že se dovedeme bít. A když jsme z našich hochů na Rusi mohli udělat korpus – to už jsem věděl, že máme vyhráno,“ řekl první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk spisovateli Karlu Čapkovi. Legionáři při ruské anabázi přišli o tisíce lidí, ale velmi pomohli ke vzniku Československa. Po jejich stopách se vydal reportér ParlamentníchListů.cz Jan Rychetský a nyní se na pulty knihkupectví dostává jeho kniha Špionem Běločechů v Rusku.
O legionářích
Nekulatých devětadevadesát let samostatného československého státu si připomeneme už v sobotu. A co o bojovnících za Československo prohlásili významní čeští politici? To se do knihy s podtitulem Po stopách našich legionářů od Zborova do Vladivostoku už nevešlo, ale tady to je...
„Výkony československých legií byly velmi obdivuhodné, protože ovládaly velkou část Ruska. S tak malým počtem ne zcela dobře vyzbrojených lidí to byl téměř vojenský zázrak,“ sdělil prezident Miloš Zeman v jedné z místností Pražského hradu. Po vypnutí diktafonu si ještě postěžoval: „O víkendu jsme se dívali na film Admirál o Alexandru Kolčakovi. Pěkná love story, ale pravdivé historie jako šafránu. Legionáři tam jsou pár sekund, přitom byli v tehdejší Rusi asi nejdůležitější organizovanou vojenskou silou. Bez nich by Kolčak nejspíš nebyl.“
Odpověď čestného předsedy TOP 09 Karla Schwarzenberga v restauraci Vinohradský parlament byla šalamounská, ale o to zajímavější. „Kolem roku 1942 se ve Washingtonu odehrálo zajímavé setkání. Na recepci emigrantů byli Otto Habsburský, který samozřejmě bojoval za Rakousko, a Jan Masaryk. Ten k němu přišel a prohlásil: mně můžete podat ruku, já nejsem velezrádce, mám stříbrnou medaili za chrabrost. Jan Masaryk totiž sloužil do konce světové války věrně v rakouské armádě. Jako dnešní člověk si netroufám legionáře soudit. Musíme uctít jak ty, kteří padli věrně za císaře, tak i nadšené vlastence, kteří viděli šanci v obnově českého státu. Takže k tomu zaujmu typicky český přístup. Neříkám tak ani tak, ale na moje slova dojde.“
Bývalý předseda českého Senátu za ODS Přemyslav Sobotka k tomu kdysi v jednom ze sálů horní komory parlamentu řekl: „Vedle famózních vojenských úspěchů hrstky legionářů v bojích s bolševiky od Volhy až po Vladivostok se zapomíná, že právě naši legionáři jako první poznali pravou tvář a podstatu komunistického hnutí – věrolomnost, pomstychtivost třídní nenávisti, zákeřnost postavenou na lživé demagogii a neschopnosti dodržovat jakékoliv úmluvy a smlouvy.“ A z očí do očí posléze v nadsázce ještě dodal: „Kdyby legionáři zůstali na sibiřské magistrále, tak jsme měli docela hezkou kolonii.“
O cestopisné knize
Zatímco na Ukrajině sochy Vladimira Iljiče Lenina popadaly jako pomníky nechtěné a zavrhované historie na zem, v Rusku stojí revolucionář na každém z větších náměstí. Ve městě Ulan-Ude za Bajkalem stojí dvaačtyřicetitunová, největší hlava Lenina na světě. Právě v průběhu rozbratřování Ukrajiny s Ruskem, což je dnes již setrvalý stav, cestoval Jan Rychetský po zemi až do Vladivostoku.
Fotogalerie: - Ruská štreka legionářů
V Rusku jsou českoslovenští legionáři kvůli tomu, že někteří pomáhali v občanské válce bojovat proti rudoarmějcům, v knihách i na různých památnících nazýváni Běločechy. Proto i název knihy. Na druhou stranu je třeba říct, že něktreří Čechoslováci, jako třeba spisovatel Jaroslav Hašek, se dali k Rudé armádě.
Reportér ParlamentníchListů.cz v ní píše také o nenávisti, kterou v sobě k československým legionářům živí část Rusů. Prý zabíjeli vesničany, prý ukradli ruské zlato, prý se chovali jako zbabělci. Přestože dnes i sami ruští historici přiznávají, že jde o odkaz bolševické propagandy, podobné legendy přežívají dál. V knize se lze dozvědět i něco o tom, zdali byli legionáři antisemité či jak s nimi souvisí legendární americký western Sedm statečných – ne jeho moderní a multikulturní remake.
Ostatně na přebalu knihy, která vyšla v nakladatelství Daranus, se píše: „Výsledkem je cestopis s historickým puncem. Kniha, která je ve vztahu k dnešku i k minulosti živá tak, že to až fascinuje, a nechybí jí ani humor, napětí a ponor do duše Putinovy Rusi.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
