Kopyta tamních stád jsou „neobutá“, v bývalém vojenském výcvikovém prostoru se totiž prohánějí divocí koně a spolu s nimi také impozantní zubři nebo pratuři. O to úchvatnější je výlet do této panenské přírody, u jejíhož zrodu před sedmi lety stály i Biologické centrum AV ČR (ZDE) či Ústav biologie obratlovců AV ČR (ZDE) a v lokalitě i nadále pokračují jejich výzkumy.

Návštěvníkům, kteří zavítají do oblasti mezi městy Milovice a Benátky nad Jizerou, se naskytne pohled, jaký naposledy vídali pravěcí lovci a první zemědělci. Pokud budou mít štěstí, ze dvou vyvýšených pozorovatelen, jež lemují jižní ohradu přírodní rezervace, mohou zahlédnout v jedné lokalitě tři klíčové druhy velkých kopytníků. Pratuři přitom patří k vyhubeným druhům, poslední původní kus žil v 17. století a do české krajiny se dostal zpětným šlechtěním.

Radíme ale: vezměte si na výlet s sebou dalekohled. Stáda jsou plachá, až k plotu za vámi nepřijdou, daleko pravděpodobněji je uvidíte v dálce, zato ve vší divoké radosti. Hříbata se prohánějí mezi stromy a houštinami, telata zubrů vesele skotačí, zatímco je jejich rodiče líně pozorují.

Zázračná proměna

Ještě před šesti lety v areálu rostly jen nevzhledné husté vysoké trávy a nebyly tu k vidění téměř žádné kvetoucí byliny. Dominantní druhy trav, jako jsou třeba ovsík vyvýšený, třtina křovištní nebo sveřep, vůbec nedaly jiným rostlinám šanci. Výhodou velkých kopytníků je, že jim na rozdíl třeba od menších ovcí nebo koz tyto špatně stravitelné trávy chutnají.