Shodli se na tom při společném jednání předsedové Asociace soukromého zemědělství a Sdružení vlastníků obecních, soukromých a církevních lesů 9. prosince. Za nevyhnutelné považují změnu lesnické legislativy. V širších souvislostech však také jednali například o podpoře rodinného způsobu zemědělského hospodaření, neboť odpovědné lesní hospodaření a odpovědné zemědělství se v mnoha aspektech nevyhnutelně prolíná a má tudíž společné zájmy. 

Celková výměra lesů do 50 hektarů označovaných jako „malolesy“ činí zhruba 390 tisíc hektarů, což je téměř 15 % výměry všech lesů v republice. Tyto lesy vlastní cca 288 tisíc vlastníků. Přesto jsou nestátní lesy malých výměr v ČR neprávem přehlíženy a jejich problematice dlouhodobě nevěnuje stát dostatečnou pozornost a podporu. To se naplno projevilo během aktuálně probíhající kůrovcové kalamity.

Hospodaření v lese je vlastník lesa povinen zajišťovat v součinnosti s odborným lesním hospodářem, osobou s odpovídajícím vzděláním a praxí, která má k této činnosti licenci udělenou orgánem státní správy lesů. Pokud má vlastník lesa k tomu potřebné kompetence, může tuto činnost vykonávat sám. V případě, že si vlastník lesa do 50 hektarů vybere svého hospodáře sám, musí jej platit ze svého, i kdyby v lese během deseti let nevytěžil ani kubík dřeva. Když si vlastník lesa hospodáře nevybere, zajištuje tuto činnost ze zákona revírník státního podniku Lesy ČR, eventuelně orgánem státní správy lesů pověřená jiná právnická nebo fyzická osoba, což se ale děje v řadě případů jen na základě osobních vazeb.