Jako rozhodující se ukázala velikost těl opeřenců a souvislost s pohlavním výběrem. Naopak vliv prostředí, v němž ptáci žijí, je mnohem menší, než se soudilo. Výsledky výzkumu uveřejnil uznávaný časopis Ecology Letters.
Jedinečný datový soubor čítající devatenáct tisíc nahrávek zvuků přibližně pěti tisícovek druhů pěvců z celého světa dávali ornitologové dohromady více než dva roky. Vycházeli přitom z veřejně dostupných databází ptačího zpěvu na internetu, do nichž přispívají tisícovky dobrovolníků (například Xeno-canto).
„Každou z devatenácti tisíc nahrávek jsem si poslechl, zvuk jsem vizualizoval a výsledek prohlédl. Zabralo to skutečně hodně práce, možná proto se do podobné analýzy ještě nikdo jiný nepustil,“ vysvětluje Peter Mikula, člen týmu Tomáše Albrechta z Ústavu biologie obratlovců AV ČR a Přírodovědecké fakulty UK.
Hlubší hlas lesních ptáků?
V sedmdesátých letech 20. století vědci zformulovali tzv. akusticko-adaptační hypotézu, která měla dát odpověď na otázku, jak a proč se vyvíjí ptačí zpěv. Druhy obývající hustě zarostlé lesní prostředí by podle této hypotézy měly vyluzovat hlubší zvuky než druhy žijící na otevřených plochách, třeba na polích nebo u vody.
Ověřit tento předpoklad se pokoušelo několik týmů, ale s rozporuplnými výsledky. Prozkoumat jeho platnost se rozhodla také skupina vědců kolem Tomáše Albrechta.
Pro analýzu hlasů využili běžně dostupný bioakustický software, který umí určit výšku a hloubku zvuků. S jeho pomocí určili tzv. peakovou frekvenci, tedy místa s největší hlasitostí a silou. Nahrávky pak dávali do souvislosti s parametry zjištěnými z jiných zdrojů (velikosti druhů ptáků, jejich životní prostředí a podobně).
„Vztah s velikostí těla se ukázal jako hodně průkazný, podobně se dá hodnotit také souvislost s pohlavním výběrem. Naopak předpoklad, že by v lesích zpívali ptáci hluboko, se takto přímočaře nepotvrdil,“ vysvětluje Peter Mikula.
Krkavec versus cvrčilka
Krkavčí (ani hravraní nebo vraní) krákání moc lidí nemiluje, přesto jsou krkavcovití významným zástupcem řádu pěvců. Hlas krkavce je poměrně hluboký, dosahuje frekvence kolem dvou tisíc hertzů. Menší ptáci, třeba drobné nenápadné cvrčilky, vyluzují naopak vysoké zvuky o frekvenci kolem pěti tisíc hertzů.
Jenže tým Tomáše Albrechta nezůstal pouze v našich luzích a hájích, naopak jeho cílem bylo prozkoumat ptačí zvuky globálně. A ve světě jsou jiní rekordmani než náš krkavec. Například vranucha dlouholaločnatá, která je doma na pomezí jihoamerických států Kolumbie a Ekvádor.
Vranucha je poměrně velká, může měřit až 42 centimetrů. „Ale i na svoji výšku zpívá opravdu hodně hluboko, dosahuje frekvence kolem dvou set hertzů, což je srovnatelné s hlasem člověka, jenže my jsme více než stokrát těžší,“ upozorňuje ornitolog Peter Mikula. Vysvětluje, že vranuchy mají přídatný rezonanční orgán, který jejich hlas výrazně prohlubuje.
Mezinárodní spolupráce
Komplexně zpracovat všechna data bylo možné i díky spolupráci s německými kolegy z Institutu Maxe Plancka pro ornitologii. Poskytli mimo jiné výpočetní zázemí a pomohli s dokončením publikace. Kooperace s nimi je podle Petera Mikuly intenzivní a plánují se další projekty.
Tým se věnuje i dalším tématům souvisejícím se životem ptáků. Zkoumá dlouhodobé trendy v jejich růstu a rozmnožování i postupný vývoj znaků důležitých při pohlavním výběru. Konkrétně se vědci zaměřují na bohatost ptačího zpěvu, roli partnerské nevěry a kritéria uplatňovaná při výběru partnera u vlaštovek a zebřiček pestrých.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva
