Jako rozhodující se ukázala velikost těl opeřenců a souvislost s pohlavním výběrem. Naopak vliv prostředí, v němž ptáci žijí, je mnohem menší, než se soudilo. Výsledky výzkumu uveřejnil uznávaný časopis Ecology Letters.

Jedinečný datový soubor čítající devatenáct tisíc nahrávek zvuků přibližně pěti tisícovek druhů pěvců z celého světa dávali ornitologové dohromady více než dva roky. Vycházeli přitom z veřejně dostupných databází ptačího zpěvu na internetu, do nichž přispívají tisícovky dobrovolníků (například Xeno-canto).

„Každou z devatenácti tisíc nahrávek jsem si poslechl, zvuk jsem vizualizoval a výsledek prohlédl. Zabralo to skutečně hodně práce, možná proto se do podobné analýzy ještě nikdo jiný nepustil,“ vysvětluje Peter Mikula, člen týmu Tomáše Albrechta z Ústavu biologie obratlovců AV ČR a Přírodovědecké fakulty UK.

Hlubší hlas lesních ptáků?

V sedmdesátých letech 20. století vědci zformulovali tzv. akusticko-adaptační hypotézu, která měla dát odpověď na otázku, jak a proč se vyvíjí ptačí zpěv. Druhy obývající hustě zarostlé lesní prostředí by podle této hypotézy měly vyluzovat hlubší zvuky než druhy žijící na otevřených plochách, třeba na polích nebo u vody.