Tomu, jaké je prožívání v izolaci, se věnuje kosmická psychologie a právě ze studia chování vesmírných posádek je znám takzvaný fenomén třetí čtvrtiny. O co jde a jak tuto náročnou fázi překlenout, píše na blogu Psychologického ústavu AV ČR psycholožka Iva Poláčková Šolcová.

Pár metrů čtverečních, stále stejné zdi, pořád ty samé předměty. Nebýt jasného rozvrhu úkolů, každý den by se podobal jako vejce vejci. Čas je ale veličina, která přestává mít jasné obrysy a stává se čím dál rozplizlejší. A vize nějaké změny stále ještě v nedohlednu. To na dobré náladě nepřidává.

Situace známá mnohým z nás ze současné dennodenní reality. Pandemie koronaviru lidi uzavřela v lepším případě v jejich domovech, v horším případě je zdravotní potíže přivedly do nemocnic, kde jsou izolováni na covidových jednotkách.

Psychologie ve vesmíru

Pocity izolace ale zažívají i jiní, a to dobrovolně: kosmonauti ve vesmíru, námořníci na volném oceánu i ti pod hladinou uzavření v ponorce, výzkumníci v polárních oblastech při vědeckých expedicích nebo jedni či druzí při simulovaných testech odolnosti před výpravou samou. Jejich pocity se zabývá takzvaná kosmická psychologie, jež získala název podle svého hlavního cílového zdroje dat. Ve chvíli, kdy se člověk dokázal dostat za hranice zeměkoule a pronikl do vesmíru, totiž vyvstaly zásadní otázky: jak pobyt mimo planetu, mimo běžné životní podmínky působí na tělesné funkce člověka a co dělá s jeho psychikou? Právě izolace je v tomto vědním oboru velkým tématem.