Vážené kolegyně, vážení kolegové,
já tady budu mluvit k jednacímu řádu, ale nechci jenom kritizovat, chci samozřejmě i některé věci pochválit, protože si myslím, že to je třeba, protože nějaká dobra práce na tom rozhodně odvedena byla.
Jednací řád je návod k tomu, jak má fungovat Sněmovna, kdo dostane slovo, kdo může kontrolovat vládu a jak může opozice klást otázky. A jestli tady bude skutečná parlamentní debata, nebo jen provoz podle toho, komu se co zrovna hodí. Proto chci hned na začátek říct – samozřejmě změnu jednacího řádu potřebujeme. Sněmovna nefunguje úplně dobře, jednání jsou nepředvídatelná, program se natahuje, hlasování se posouvají a lidé venku často vůbec netuší, kdy se dostaneme k bodům, které mají reálný dopad na jejich život. A někdy to netušíme ani my uvnitř. Takže ano, pravidla změnit potřebujeme.
Chci férově ocenit, že některé, nejproblematičtější části původního návrhu byly upraveny. Je dobře, že se ustoupilo od omezení faktických poznámek v podobě, které by z debaty udělaly mnohem tvrdší, méně živý formát, a také velmi oceňuju, že nakonec nezůstala výjimka, která by dávala speciální privilegia předsedovi Sněmovny. To považuju za správné a pro mě je to opravdu důležité.
Zároveň si ale neodpustím jednu poznámku, a sice to, že vůbec někoho napadlo do pravidel Sněmovny přidávat extrabuřty pro předsedu, to považuju za problém, protože jednací řád se nemá psát podle toho, kdo zrovna sedí v čele Sněmovny, nemá se psát na míru žádnému předsedovi – má se psát tak, aby obstál i ve chvíli, kdy se politické role vymění. A to je podle mě základní test každého jednacího řádu.
A teď k tomu, co podle mě návrh pořád úplně dostatečně neřeší, a to je předvídatelnost, protože Sněmovna nemá být instituce, kde se poslanci, zaměstnanci Sněmovny, novináři a veřejnost také každý den ptají, kdy se vlastně bude hlasovat, kdy skončí jednání a jestli se dnešní program vůbec někam posune. To není jen pohodlí poslanců, to je z mého pohledu otázka kvality odvedené práce.
Je Petr Macinka arogantní?Anketa
Pokud chceme kvalitní zákony, nemůžeme je projednávat v permanentním chaosu, ideálně o půl druhé v noci. Pokud chceme odpovědnou debatu, nemůžeme ji vést v režimu, kdy se jednání opakovaně prodlužuje, body se přesouvají a všichni čekají, co se zrovna stane. Já osobně ten chaos snesu, mně to osobně tolik nevadí, protože nejsem tolik vázaná. Ale pokud chceme, aby politika byla otevřená i lidem s rodinami, malými dětmi nebo aktivním životem mimo tuto budovu, nemůžeme se tvářit, že noční jednání a neustálá nepředvídatelnost je známkou pracovitosti. To opravdu není. Často je to jenom známkou špatně nastaveného řízení. Sněmovna má být pracovním místem – náročným, pochopitelně, ale pořád pracovním místem, které má mít nějaká pravidla, rytmus a předvídatelnost. Politika nemá být soutěž, kdo vydrží déle sedět v sále ve 2 hodiny ráno a nezačít klimbat. Není to soutěž a není to sázka, kdo podá lepší výkon. Hovoříme o systémovém problému a jeho možném řešení. A pokud chceme moderní stát, měli bychom začít u toho, jestli naše Sněmovna funguje moderně.
A druhá zásadní věc, pro mě možná ještě důležitější jsou interpelace. Tady budu velmi přímá, protože ministři mají chodit na interpelace, pokud je to jenom trochu možné. Je mi úplně jedno z jaké jsou vlády. Na tom mně vůbec nezáleží. Záleží mi na tom, že ministr je placen z veřejných peněz, ministr má odpovědnost a ministr řídí rezort. Součástí jeho práce je chodit do Sněmovny, odpovídat na otázky poslanců. Interpelace se nedají vnímat jako nějaké obtěžování vlády. Není to nepříjemná formalita ve čtvrtek odpoledne, i když to tak samozřejmě některý ministr může vnímat, já mu to neberu, ale interpelace jsou hlavně jedním z mála okamžiků, kdy člen vlády musí přijít před poslance a obhájit svou práci. A velmi často to nejsou přímo naše otázky, ale otázky občanů, se kterými se na nás obracejí. Lidé nám píší, že jim nefunguje systém, čekají na rozhodnutí úřadu a že se nemohou dovolat pomoci, že škola, obec, firma nebo rodina naráží na nějaký problém, který spadá pod konkrétní ministerstvo, a my ty otázky přinášíme sem a ministr má odpovědět.
Já se někdy skoro přistihnu, že jsem některým ministrům opravdu vděčná, že sem pravidelně chodí a velmi ráda zmíním, že třeba pan ministr Metnar nebo Tejc tady chodí pravidelně, a za to jsem jim vděčná, ale na druhou stranu si zase říkám, proč mám tu vděčnost cítit, když je to součást jejich práce, aby tady byli. Nemá to být příjemné překvapení, že sem dorazí. Měl by to být spíše standard, protože ministr, který chodí na interpelace, nedělá nic mimořádného, nedělá nám nějakou službu, dělá svou práci. A ministr, který na interpelace opakovaně nechodí, svou práci v téhle části prostě nedělá. A můžeme tomu říkat nabitý program, pracovní vytížení a můžeme tomu říkat také neodkladné povinnosti. A samozřejmě někdy je ta omluva naprosto legitimní. Já tady neočekávám stoprocentní docházku. Zahraniční cesta, krizová situace, to všechno jsou objektivní důvody. Ale když se z té neúčasti stává pravidlo, tak už to ve mně navozuje pocit, že se daný ministr opravdu bojí čelit svým kolegům, občanům a otázkám celkově. A vyhýbání se kontrole je u každého člena vlády problém.
Proto jako Piráti navrhujeme jednoduchý princip, že pokud člen vlády dlouhodobě nechodí na interpelace, mělo by to mít nějaký následek. Konkrétně navrhujeme, aby se členovi vlády při opakované, zdůrazňuji opakované, nízké účasti na interpelacích snížil plat. Běžný člověk přece taky nemůže nechodit do práce a tvářit se, že úplně v pohodě stačí poslat omluvenku. Ministr není nad občany. Ministr slouží občanům. Má za to plat, má aparát a má moc. A s mocí má přijít i odpovědnost a povinnost odpovídat.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, změnu jednacího řádu potřebujeme a oceňuju, znovu oceňuju, že některé problematické části byly nakonec upraveny. Ale pořád platí, že Sněmovna by měla být předvídatelnější, férovější, musí být více slučitelná s normálním pracovním životem a rodinným životem. Hlavně musí umět kontrolovat vládu, a to účinně, protože to patří mezi role Sněmovny. A ministři nejsou rozhodně od toho, aby se kontrole vyhýbali. Jsou od toho, aby odpovídali.
Děkuju.
Psali jsme:
box PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku
