Plošná aplikace rodenticidů, přípravků hubících tyto hlodavce, je proto v současnosti na většině lokalit neopodstatněná. Na plochách, které již byly sklizeny, lze navíc úbytek hraboše podpořit agrotechnickými opatřeními.

Populační křivka hraboše polního (Microtus arvalis) se vyznačuje pravidelným kolísáním vždy v intervalu zhruba tří let. Ve vrcholové fázi cyklu může hustota hraboše dosáhnout dvou až tří tisíc jedinců na hektar. Naopak ve fázi nízké početnosti bývá jarní populační hustota mnohdy nižší než jeden jedinec na hektar. Maximální počty dosahují populace hrabošů zpravidla na podzim, kdy jsou hlavní zemědělské plodiny již sklizeny. Pokud jedinci z minulého roku dobře přezimují, populační hustoty mohou být vysoké už na jaře. Tak se to stalo i v letošním roce a zejména v moravských regionech hraboši způsobili velké ekonomické ztráty.

Povrchová aplikace rodenticidního přípravku Stutox II, vyráběného družstvem Agrochema Studenec, je však pouze krajní řešení. Na důležitá fakta týkající se tohoto rodenticidu upozorňují odborní pracovníci Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR. Právě na tomto pracovišti byl přípravek hubící hraboše – pod označením Stutox – v 70. letech minulého století vyvinut.

Pro sovy a jejich potomstvo je silná populace hrabošů klíčová

Na rozdíl od problematických celozrnných nástrah atraktivních pro ptáky je přípravek Stutox vyráběn suchou granulací. Účinnou látkou je fosfid zinečnatý (Zn3P2) v 5% koncentraci. Jde o anorganickou sloučeninu, která se v kyselém prostředí žaludku rozkládá a uvolňuje jedovatý fosforovodík PH3.

V současnosti používaný Stutox II obsahuje poloviční koncentraci této účinné látky, tj. 2,5 %. Po aplikaci do porostu na povrch půdy se po styku s vlhkým substrátem granule rozpadají v průběhu dvou až tří dnů (stačí ranní rosy). „Tím je omezena doba expozice a riziko primárních otrav necílových druhů, neboť mizí jeho atraktivita pro potenciální konzumenty. Stutox nekontaminuje prostředí žádnými jedovatými produkty,“ zdůrazňuje Jan Zukal, ředitel Ústavu biologie obratlovců AV ČR (ÚBO). Fosfid zinečnatý se totiž rozkládá na fosforovodík, který okamžitě reaguje s ostatními látkami a mění se na fosforečnany (hnojivo) nebo může oxidovat na slabou kyselinu H3PO2. Zinek vytváří soli, které se normálně v půdním prostředí vyskytují. Fosfid zinečnatý je prakticky nerozpustný ve vodě.