V rozhovoru pro kanál Inovace Republiky se historik Jan Jandl vyjádřil k aktuálnímu pohledu na česko-německé vztahy a plnění česko-německé deklarace z roku 1997. Podle jeho slov se v současnosti, téměř 30 let od jejího podpisu, opět vracíme k otázkám minulosti, které již měly být definitivně vyřešeny.

Jandl připomněl, že první jednání tehdejšího prezidenta Václava Havla a české vlády s německou politickou reprezentací, reprezentovanou kancléřem Helmutem Kohlem, vyústilo právě v česko-německou deklaraci v roce 1997. „Tam se mimo jiné stanovilo, že už se nebudeme vracet do minulosti,“ uvedl v rozhovoru Jandl s tím, že deklaraci následně podepsali Václav Klaus i Helmut Kohl a schválily ji parlamenty obou zemí.

Tehdejší česká společnost podle něj žila v domnění, že tímto krokem je téma minulosti definitivně uzavřeno. Realita uplynulých desetiletí však ukázala jiný vývoj. „Sudetoněmecký svaz dělal stále své sjezdy v Bavorsku, naši politici postupem doby tam každý rok jezdili a výsledkem je dneska rok 2026, vlastně 30 let po uzavření této deklarace, a my se zase vracíme kamsi do minulosti,“ popsal situaci historik.

Podle Jandla je tento návrat poháněn dojmem, že „sudetští Němci to považují stále za neuzavřenou otázku“ a neustále požadují omluvy a zadostiučinění, kvůli čemuž se schvalují další prohlášení, například na úrovni brněnského zastupitelstva. S takovým přístupem ale historik nesouhlasí. „Nevím, proč bychom se donekonečna měli omlouvat, tou deklarací to bylo jednou provždy uděláno,“ zdůraznil průvodce Památníku Kounicových kolejí.

V souvislosti s poválečným odsunem Němců připomněl historický kontext a příčiny. „Je 80 let po válce a to ještě za 50 let si budeme připomínat, že Němci byli odsunuti? No tak byli. A byl to důsledek prohrané války. Výsledkem války byl také norimberský proces, v němž byli souzeni hlavní nacističtí zločinci a další soudy v jednotlivých zemích,“ dodal Jandl.

Nacistická minulost v zákulisí politiky

Kromě samotného textu deklarace se historik Jandl a moderátor v rozhovoru věnovali také tomu, jací lidé se v zákulisí německé politiky pohybovali a kdo měl na formulování dokumentů vliv. V této souvislosti padlo jméno Siegfrieda Zoglmanna, který stál u počátků sudetoněmeckého landsmanšaftu. Zoglmann byl vysoce postaveným člověkem, který měl před válkou na starosti výcvik organizace Hitlerjugend, spolupracoval s kolaboranty z československého prostředí a po skončení války se stal iniciátorem takzvané sociální podpory pro vysloužilé pracovníky SS. Následně působil jako předseda německé vládní strany za kancléře Helmuta Kohla a byl poradcem při sestavování česko-německé deklarace v roce 1997. Moderátor se podivoval, že bývalí vysoce postavení nacisté seděli po boku německých politiků v roce 1997.

Fotogalerie: - Demonstrace proti landsmanšaftu

Jandl s tímto pohledem souhlasil a uvedl další příklad, který se týká otce bývalého německého spolkového prezidenta Richarda von Weizsäckera. Tento prezident navštívil Československo na pozvání Václava Havla v březnu roku 1990, přičemž oba státníci měli projev na Pražském hradě. Jandl však upozornil na minulost jeho otce, Ernsta von Weizsäckera, který byl v roce 1938 státním sekretářem na ministerstvu zahraničí a v podstatě pravou rukou tehdejšího ministra Joachima von Ribbentropa.

Fotogalerie: - Brňáci proti landsmanšaftu

Ernst von Weizsäcker podle historika přímo připravoval mnichovskou konferenci a chystal pro Adolfa Hitlera podklady pro jednání i konečný text Mnichovské dohody. „Takže to byl prostě nacista každým coulem,“ konstatoval v rozhovoru Jandl a označil tyto skutečnosti za smutné s tím, že se o nich pouze nemluví nebo se záměrně potlačují.

Co by se stalo, kdyby k poválečnému odsunu nedošlo?

V závěrečné části rozhovoru se Jandl dotkl také úvah o tom, jak by se situace v Československu vyvíjela, kdyby k poválečnému odsunu nedošlo. Uvedl, že na internetu v různých článcích zaznamenal názory některých novinářů a politologů, kterým podle něj dochází, že tehdejší uspořádání bylo rozumné. Tito autoři podle něj začínají nacházet paralely s vývojem v Jugoslávii po roce 1990.

Fotogalerie: - V pavilonu

Historik nastínil hypotetický scénář, ve kterém by Němci na našem území zůstali a získali autonomní území, o které usilovali již před druhou světovou válkou. V takovém případě by podle těchto politologických názorů mohl vývoj vyústit v občanskou válku.

Fotogalerie: - Nesmiřitelní a smíření

Jako hlavní důvod Jandl popsal situaci po pádu železné opony, kdy se Německo sjednocovalo. Němci žijící v Československu by viděli, že životní úroveň v Bavorsku nebo v západním Německu je nesrovnatelně lepší, přičemž domácí fabriky a průmyslové továrny v té době krachovaly. Celé období by tak bylo provázeno nezaměstnaností a nacionální řevnivostí.

Fotogalerie: - Pouť smíření

Podle citovaných názorů by tito obyvatelé reagovali slovy: „Když se Německo sjednocuje, tak my se k němu chceme připojit.“ Jandl rozhovor na toto téma uzavřel slovy: „Zaplať pánbůh, že to dopadlo tak, jak to dopadlo.“

Psali jsme:

Pavel Foltán: Posselt v Brně oživil národní obrození ČR

„Dekrety jsou náš byznys.“ Co landsmanšaft vzkázal do Německa

Co se u sudeťáků v Brně neřeklo? Knížák vytáhl zásadní věc

Zbořil o Minářově operetě. A o penězích