Na geofyzikální podmínky na našem území jsme se podívali v popularizačním časopise A? / Věda pro každého (ZDE), který vydává Akademie věd ČR.
Skupinka lidí Homo erectus si na ohništi opéká ulovenou kořist. Plamen svítí do tmy a ozařuje také opodál si hrající hlouček dětí. Vtom se nedaleko ozve výbuch. Světlo z ohniště rázem pohlcuje mnohem silnější záření. Z probouzející se sopky nečekaně šlehá láva a vzápětí padá zpět do kráteru. Jde naštěstí o vcelku mírný výbuch, takže se lidé po chvíli uklidní a jen fascinovaně hledí na nevšední přírodní divadlo.
Možná právě takto vypadala erupce Železné hůrky, nejmladší sopky u nás. Nachází se poblíž Chebu a činná byla před 288 tisíci lety. Od ní se vzdušnou čarou 15 kilometrů nalézá Komorní hůrka. Té je mezi 400 a 800 tisíci lety. Z geologického pohledu jsou obě sopečnými miminky, která jako by se narodila včera. „Pokud jejich erupci tehdy skutečně sledovali lidé, byli jistě překvapeni, když to začalo soptit,“ říká Jan Mrlina z Geofyzikálního ústavu AV ČR (ZDE).
Komorní hůrka na Chebsku patří mezi naše nejmladší sopky
Ve srovnání s tím byl výbuch Řípu, který dnes vnímáme spíš jako „národní kopec“ než „národní sopku“, o poznání mohutnější. Převažovala v něm explozivní činnost na úkor výlevů lávy. V době před 25 miliony lety, kdy Říp soptil, ale lidé ještě nežili. Kdyby tomu tak bylo, nejspíš by vyděšeně utíkali co nejrychleji do bezpečí.
Chebsko se chvěje
Na našem území sopky vybuchovaly už před 600 až 700 miliony lety. Z tohoto období pocházejí kopce v jihozápadních Čechách, které tímto způsobem vznikaly. Vulkanické pruhy se táhnou od Kdyně až k Mělníku. Lidé většinou ani nevědí, že jde o vyhaslé sopky. Hojně se vulkány probouzely ve třetihorách, tedy před 66 miliony lety až zhruba do 2,5 milionu let, zejména v oblasti severozápadních Čech. Vulkanologové ji nazývají ohárecký rift. Je dlouhý 280 kilometrů a táhne se od severu Čech jihozápadním směrem až k Chebu, kde se nacházejí nejmladší sopky, zmíněné v úvodu. Rift je geologická zlomová struktura, ve které se může rozpínáním zemské kůry vytvořit místo pro průnik magmatu.
Oblast kolem Karlových Varů a Chebu se stále chvěje. Seizmologicky je to naše nejaktivnější území. Kupříkladu před dvěma roky zde zemětřesení o síle zhruba čtyř stupňů Richterovy škály poničilo stropy v domech, lidem padaly knihy z polic a obrazy ze zdí. Vyskytují se tady zemětřesné roje, které sestávají z velkého množství slabších, rychle po sobě následujících otřesů. Trvají několik dní až několik měsíců.
Gravimetrie je stěžejní metodou pro výzkum fyzikálních vlastností hornin, zejména sopek
Nejsilnější zemětřesení za posledních sto let mělo sílu 4,6 stupně a nastalo 21. prosince 1985. „Tehdy praskaly zdi domů, řítily se chatrnější komíny, tvořily se škvíry mezi panely, padala omítka,“ popisuje Jan Šílený z Geofyzikálního ústavu AV ČR. Země je tu zkrátka živá.
Mine nás to, naštěstí
V oblasti Karlovarska a Chebska vyvěrají minerální vody s oxidem uhličitým, který stoupá z hloubky až 40 kilometrů. Velmi pravděpodobně tam jsou i aktivní magmatické krby, což jsou místa se žhavou lávou. Přesto podle odborníků není současná situace v zemské kůře v západních Čechách pro výstup magmatu příznivá.
Žádná tuzemská sopka v současnosti není svému okolí nebezpečná. S velkou pravděpodobností se dnešní generace soptění u nás nedožijí. Byť by si geologové nějakou tu erupci z odborného pohledu jistě užili, pro nás ostatní je to dobrá zpráva.
Lidé vzpřímení, kteří před stovkami tisíc let sledovali výbuch Železné hůrky, tak byli nejspíš posledními „Čechy“, kteří viděli na našem území chrlit lávu ze sopky. Jestli tu někdy vznikne nová sopka, stane se tak možná zase až za stovky tisíc let.
Světová nej…
Nejznámější – Sopka Vesuv v roce 79 n. l. zasypala lávou a kameny nedaleké starořímské Pompeje včetně několika dalších měst. Už léta před výbuchem se v okolí otřásala země, lidé byli na otřesy zvyklí. Jako předzvěst ničivé erupce vyschly na začátku října všechny studně ve městě. A pak – 24. října – došlo k obrovskému vulkanickému výbuchu. Ještě ráno se nic nedělo. V poledne vyšlehly ze sopky vysoké plameny a později kužel popela, pemzy a zplodin, který pokryl okolí.
Vesuv vedle Pompejí zničil i blízké město Herculaneum.
Největší – Na indonéském ostrově Sumbawa leží činný vulkán Tambora. Vrcholovou část tvoří mohutný kráter o průměru sedm kilometrů, jehož nejvyšší stěna dosahuje nadmořské výšky 2851 metrů. Sopka se zachvěla sérií erupcí, které vyvrcholily 10. dubna 1815. Výbuch byl slyšet i na ostrově Sumatra, vzdáleném více než dva tisíce kilometrů. Kouř dosáhl výšky 44 kilometrů, spad popela zaznamenali až 1300 kilometrů daleko.
Nejnovější – Indonésie je tektonicky jednou z nejaktivnějších oblastí světa. Mezi ostrovy Jáva a Sumatra se nachází sopka Krakatoa, jejímž názvem se inspiroval Karel Čapek pro svůj román Krakatit. Dne 22. prosince 2018 v devět večer místního času došlo k erupci, při níž se sopečný kužel během pouhých dvou minut zhroutil do moře. Následkem toho došlo k tsunami, která se prohnala napříč Sundským průlivem. Sopka o sobě dala vědět i letos.
Jak vulkány vznikají a jaká nej mají české sopky, se dozvíte v aktuálním čísle časopisu A? / Věda pro každého (ZDE).
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Tisková zpráva
