Michaela Fričková nyní pracuje na gynekologicko-porodnickém oddělení v čáslavské nemocnici, která se dlouhodobě potýká s nedostatkem personálu. „Jsem něco jako sanitářka. Stelu postele, sbírám nádobí, odnáším vzorky do laboratoře,“ vypočítává jen zlomek toho, co má na starosti. Ačkoliv je její současné zaměstnání na hony vzdálené práci v armádě, přece jen mají něco společného: je při nich naprosto nezbytná pečlivost. „Při péči o pacienty i letadla musí být člověk důsledný,“ říká Michaela. Ačkoliv ji práce v nemocnici baví, přece jen se jí po uniformě stýská. „Schází mi čerstvý vzduch a hluk leteckých motorů.“

V letounech vidí kouzlo

Michaela vystudovala vyšší odbornou školu elektrotechnickou a létající stroje miluje odmalička. „Líbí se mi samy o sobě. Jak letouny, tak vrtulníky jsem od dětství jako Příbramačka vídala na obloze často, když létali do výcvikového prostoru Brdy na střelby. Vždy mě fascinovala jejich moc, síla a noblesa, s jakou se pohybují ve vzduchu.“

K práci na 21. základně taktického letectva se dostala náhodou. Když se jí kolega zmínil, že jsou na letišti v Čáslavi volná místa, neváhala. Předchozí zaměstnání (technik radiolokátorů) ji sice bavilo, ale pracovat přímo s letadly bylo mnohem lákavější. Rok strávila po různých kurzech ve Vyškově, další výuka ji čekala už u domovského útvaru.