Nejde totiž o samotnou minimální mzdu, ale zejména o to, že od minimální mzdy se odvíjí silné zvyšování tzv. zaručených mezd, a také tarifních platů ve státní správě. A tak zatímco firmy se v ekonomickém poklesu chovají racionálně, nerozhazují a v krizi mzdy snižují podle skutečného stavu ekonomiky, stát na tržní situaci reaguje jen zřídka a zásadně drží nastavené platy. Ty jsou ostatně již dnes v průměru vyšší než v podnikovém sektoru.

Místopředsedkyně AMSP ČR Pavla Břečková to komentuje slovy: "Toto je cesta k řeckému modelu, který ovšem již několikrát v historii zkrachoval. Považujeme za krajně nezodpovědné bezuzdně navyšovat mzdové výdaje firem v době, kdy vláda sama avizuje, že výběr daní z příjmů od firem se kvůli situaci na trhu práce postupně snižuje. Růst mezd musí být vždy vázán na produktivitu a přidanou hodnotu. Tu ovšem nelze zvyšovat tak raketově, je to o přenastavení výrob, finalizaci produktů, nových obchodních cestách a investicích. Na to však už firmám i kvůli podobným rošádám prostředky budou chybět."