Žalobce (jeden ze zúčastněných aktivistů) podal ke Krajskému soudu v Plzni žalobu s námitkami proti rozpuštění shromáždění, mimo jiné s tím, že uplatňoval účastí na blokádě základní politické právo shromažďovat se, právo na svobodu projevu a právo na odpor a občanskou neposlušnost.
Krajský soud rozhodl ve věci poprvé rozsudkem ze dne 5. 10. 2011, čj. 57 A 66/2011 – 102, tak, že shromáždění nebylo rozpuštěno v souladu se zákonem. Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil (11. 6. 2013, čj. 8 As 101/2011 – 186) a věc mu vrátil k dalšímu řízení s požadavkem na doplnění zjištění o skutkovém stavu a vyhodnocení provedených důkazních prostředků.
Krajský soud rozhodl ve věci znovu (druhým) rozsudkem ze dne 11. 12. 2013, čj. 57 A 66/2011 – 357, opětovně tak, že shromáždění nebylo rozpuštěno v souladu se zákonem. Konstatoval, že blokáda v létě 2011 byla shromážděním. Správa Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava nedisponovala souhlasem, výjimkou či povolením podle zákona o ochraně přírody a krajiny. Těžba byla proto podle názoru krajského soudu nezákonná. V oblasti těžby probíhalo podle krajského soudu jedno kontinuální shromáždění, a to od 25. 7. 2011 do 12. 8. 2011, s jednotným cílem - zabránit společnou osobní přítomností nezákonné těžbě dřeva, vyjádřit na ni názor a vyvolat zájem médií a veřejnou debatu. Blokáda měla organizační strukturu a aktivity účastníků měly blízkou osobní, časovou i místní souvislost.
Nejvyšší správní soud zrušil ke kasační stížnosti Policie ČR rozsudek krajského soudu. Neztotožnil se s názorem, že setrváním v prostoru těžby vykonávali účastníci blokády shromažďovací právo. Blokáda probíhala v závislosti na prováděné těžbě, kdy se dvojice popř. malé skupinky osob přesouvaly v oblasti těžby podle toho, kde právě těžba probíhala. Nešlo o setrvalý shluk osob na konkrétním místě.
Nebylo rovněž možné považovat celou vícedenní akci za jedno kontinuální shromáždění a vyslovit o zákonnosti „kontinuálního rozpouštění“ takového shromáždění. Účastníci blokády opouštěli každého dne po ukončení těžby těžební prostor a navraceli se do něj následujícího dne, pokud tam těžba pokračovala. V mezidobí nelze o probíhajícím shromáždění ani uvažovat, protože v prostoru těžby nikdo nebyl.
Policisté nejednou zasahovali proti dvojici osob či malé skupince, která byla vzdálena od ostatních právě proto, aby svou přítomností zabránila poražení konkrétního stromu. Účelem jejich přítomnosti bylo nikoli komunikovat mezi sebou a rozvíjet tím své názory, či prezentovat jejich sdílení účastí na stejném místě ve větším množství, ale především ovlivnit těžaře, aby ustoupili od mýcení a policisty, aby proti nim nezakročili. To opakovaně policistům sdělovali s tím, že jejich protest by se minul účinkem, pokud by názor na zákonnost těžby projevovali mimo prostor těžby.
Účastníci blokády v průběhu těžby netvrdili, že vykonávají shromažďovací právo. Individuální charakter protestu byl někdy umocněn výslovným prohlášením účastníka, že není nijak organizován a jedná sám za sebe. Shromáždění nebylo oznámeno obecnímu úřadu, v jehož obvodu se mělo konat. Jestliže organizátoři zvolili takový způsob protestu, ze kterého nemuselo v jeho průběhu vyplývat, že se vůbec jedná o výkon shromažďovacího práva, pak nemohli oprávněně očekávat ukončení takového protestu obdobně, jako by tomu bylo u běžných shromáždění.
Nejvyšší správní soud uzavřel, že v případě blokády konané v létě roku 2011 v oblasti těžby v Národním parku Šumava nebyly naplněny znaky požadované pro klasifikaci předmětné činnosti jako výkonu shromažďovacího práva. O výkon shromažďovacího práva nešlo a žalobce se nemohl s úspěchem domáhat určení, že bylo shromáždění rozpuštěno v rozporu se zákonem.
Informace k rozsudku ze dne 18. listopadu 2015 sp. zn. 8 As 39/2014.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva
