„Chodíme po světě a vnímáme ho trojrozměrně. Umíme si ale představit, jak by to vypadalo, kdybychom znali jen jeden  maximálně dva rozměry? A co teprve čtvrtý rozměr?  Sice tušíme, že existuje, ale zatím jsme se do něj nějak nedostali? Tím jsme se letos zabývali během pěti dnů nejen v elektrárenském prostředí, ale i ve volné přírodě a během výletů do Plzně a Žatce,“ říká Martin Šíl. „Proto jsme si letos pro děti připravili čtyři dimenze dobrodružství, přičemž jsme vše museli pojmout tak, aby to všichni pochopili. Tradičně se totiž příměstského tábora účastní děti od 5 do 15 let. Ti nejstarší jsou sice už spíše naši pomocníci a věnují se těm nejmenším, ale i  je zajímá, jak to vlastně bylo, je a bude. A samozřejmě, že pětileté či o něco starší děti jsou na svůj věk jinak mentálně i fyzicky vyspělými, než  jejich starší, řekněme deseti a víceletí kamarádi. Myslím, že se nám to povedlo a všichni nyní vědí o čtyřech dimenzích vše potřebné.“