S jakými „mýty“ či nepřesnostmi se odborníci České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ) setkávají nejčastěji? Na tomto místě se pokusíme vysvětlit desítku těch dlouhodobě přetrvávajících a uvést je na pravou míru.

1. Vdovský nebo vdovecký důchod se přiznává automaticky

Nikoliv. O vdovský či vdovecký důchod je třeba vždy požádat. Žádost sepisuje s pozůstalým manželem či manželkou okresní správa sociálního zabezpečení – v Praze Pražská, v Brně Městská správa sociálního zabezpečení (OSSZ) podle místa jeho trvalého bydliště. K žádosti je třeba předložit především doklad totožnosti žadatele, úmrtní list zesnulé osoby a oddací list. Pokud zemřelý/á manžel/ka dosud nepobíral/a vlastní důchod, předkládají se rovněž doklady zesnulé/ho, které jsou zapotřebí k žádosti o starobní nebo invalidní důchod, např. doklad o studiu, vojenské službě, rodné listy dětí, evidenční list od posledního zaměstnavatele aj.

2. Získání potřebné doby pojištění se u vdovských a vdoveckých důchodů nevyžaduje

Tak to není. Nevyžaduje se pouze tehdy, když manžel či manželka zemřel/a následkem pracovního úrazu. V ostatních případech nároku na vdovský nebo vdovecký důchod hraje potřebná doba důchodového pojištění zemřelé osoby důležitou roli. Zákon o důchodovém pojištění říká, že vdova nebo vdovec má nárok na vdovský nebo vdovecký důchod po manželovi nebo manželce, který/á pobíral/a starobní nebo invalidní důchod, nebo pokud ještě nebyl/a příjemcem důchodu, splnil/a ke dni úmrtí podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na důchod (invalidní nebo starobní). V praxi tak např. může dojít k situaci, že vdovský důchod nebude náležet po manželovi, který byl dlouhodobě nezaměstnaný a nezískal tak zákonem stanovenou potřebnou dobu pojištění.