V článku Martina Slaného a Jana Skopečka Falešná pýcha centrálních bankéřů (Euro 50/2014) autoři tvrdí, že „současné oživení nelze vysvětlovat devizovými intervencemi ČNB, že jde o náhodný souběh okolností“ a že Česká národní banka „má štěstí“. Cítíme potřebu na to reagovat.

Česká národní banka nikdy netvrdila, že jediným důvodem podstatně lepší kondice české ekonomiky v uplynulém roce je oslabení koruny. Zlepšení podpořila také změna fiskální politiky a alespoň v prvním pololetí nadějné oživení v eurozóně. Tyto dva faktory mohou vysvětlit zvýšení dynamiky české ekonomiky v roce 2014 v rozsahu necelých dvou procentních bodů. Skutečná změna je však ještě o 1,5 procentního bodu výraznější.

Za tímto rozdílem je třeba hledat zejména vliv oslabeného kurzu, jehož nepřímé vyčíslení je ve zpětném pohledu blízko odhadu ČNB z listopadu 2013. Již tehdy jsme tvrdili, že slabší kurz povede k urychlení růstu HDP o více než jeden procentní bod. Mimochodem, v téže době kritici ČNB věštili, že nás vlivem oslabení koruny čekají zlé časy. Mezinárodní srovnání (viz graf) ovšem ukazuje, že nic takového nepřišlo. Naopak, právě v případě České republiky se odehrála nejpozitivnější změna.

Pánové Slaný a Skopeček tvrdí, že růst české ekonomiky je dán spontánním oživením spotřeby domácností a investic firem, v nichž se dle jejich názoru v uplynulém roce odrážel pouze růst reálné kupní síly. Spotřeba a investice jsou v jejich pojetí výhradně funkcí běžného disponibilního důchodu, což je jeden ze základních prvků keynesovské ekonomie v její podobě z šedesátých a sedmdesátých let minulého století. To nás mimochodem u lidí z Institutu Václava Klause poněkud překvapuje.