Mikuláš Minář se znovu staví do role arbitra demokracie a vyzývá k debatám o jejím ohrožení. U něj už jsme si ale zvykli, že demokracie znamená především to, co se mu právě hodí.
Vzpomínáte si, když kvůli rozhodnutí prezidenta teatrálně trhal Ústavu a mluvil o zásadním ohrožení systému? A o pár let později, u stejné problematiky, svolával demonstrace na podporu totožného kroku? Jednou je to konec demokracie, podruhé je to v pořádku, záleží jen na tom, kdo je zrovna u moci a jak se to hodí do aktuálního narativu.
Stejně pružný byl i jeho vztah k vlastní politické angažovanosti. Nejprve odmítání vstupu do politiky, poté založení hnutí Lidé PRO, a když se ukázalo, že voliči nejsou tak nadšení, návrat do role občanského aktivisty. Politika ano, ale jen když vychází čísla.
Demokracie ale není guma, kterou si někdo natahuje podle potřeby. Není to kulisa pro osobní ambice ani nástroj k vyvolávání strachu pokaždé, když se vývoj neubírá „správným“ směrem. Pokud někdo měří legitimitu politických kroků podle toho, zda mu vyhovují, pak si demokracii ohýbá podle sebe.
PhDr. Ivana Mádlová, PhD. MBA
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.







