Ve švýcarské Ženevě pokračují třístranné mírové rozhovory o ukončení války na Ukrajině. Konkrétní výsledky patrně zatím nejsou, ale ukrajinský prezident Zelenskyj si stěžuje, že Trump chce nespravedlivě více ústupků po Ukrajině. Co na to říci?

Je to logické. Větší ústupky můžete chtít jen po těch, kteří tahají za kratší konec provazu, a Donald Trump to velmi dobře ví a vědí to všichni, kdo konflikt na Ukrajině posuzují nestranným pohledem, do kterého neinterpretují svoje vlastní zájmy nebo to, komu fandí. Pak se stane to, že člověk přestane věřit realitě a věří svým snům. Donald Trump je všechno, jenom ne snílek, který by si myslel, že Ukrajina může tento konflikt vyhrát a má navrch, a tím pádem je třeba tlačit na někoho jiného. Prezident Trump dobře ví, že Spojené státy jsou ve své pomoci zásadně omezeny a Evropa je není schopna nahradit, tak za kratší konec provazu bohužel tahá Ukrajina. Proto tlačí na Ukrajinu. 

Je pravda, že Donald Trump neměl nikdy Zelenského rád a nemá ho rád a má pocit, že to celé komplikuje. Faktem samozřejmě je, že Zelenskyj stojí před špatným a ještě horším rozhodnutím a je ve velmi nepěkné situaci, ve které ať udělá to nebo ono, bude to špatně. Tohle je realita, ve které se to celé nachází, a jediná věc, která by to mohla změnit, je obnovení podpory USA Ukrajině v podstatně větším měřítku, než to bylo za Joea Bidena. V roce 2024 šlo na pomoc Ukrajině z Ameriky přes 60 miliard dolarů a dnes jde o řádově úplně jiná čísla. Trump ví, že žádná ze stran není schopna přijít s žádným technologickým průlomem, který by ovlivnil stav na 1 200 kilometrů dlouhé frontě, a není tu ani žádný náznak změny politiky. Proto si vybral toho slabšího, na kterého tlačí. Z jeho pohledu je to logické.

Zdá se, že velký zádrhel je v jednáních o území, neboť Rusové by chtěli celý Donbas, přestože ho vojensky ovládají zhruba z 88 procent, a Zelenskyj říká, že to by ukrajinský lid nikdy nepřijal, zatímco pokud by dohoda byla o území podle současných frontových linií, lidé by to v referendu podpořili. Co tohle naznačuje?

Jde nepochybně o výrazný posun v postoji Volodymyra Zelenského. Po mém soudu nemůže vědět ani to, že odevzdání celého Donbasu by Ukrajinci neschválili, a ani nemůže vědět, že 88 procent obsazeného území Donbasu Ukrajinci schválí. To je spíš žonglování a přiznání reality, že to, co je Rusů, toho se nevzdají. Koneckonců Putin řekl už v červnu 2024, jak zní jeho podmínky k tomu, aby vůbec začal vyjednávat. Ruské podmínky zatím naplněny nejsou a mají pocit, že jsou v situaci, kdy mohou být neústupní, byť se v probíhajících jednáních může dít něco, o čem my v tuhle chvíli nevíme, ale nepochybně prezident Zelenskyj oproti původní rétorice ustoupil.

The Economist přináší informace o tom, že delegace ukrajinských vyjednavačů je rozdělená na dvě frakce, kdy jedna chce rychlou dohodu pod záštitou USA a druhá, podporovaná bývalým šéfem Zelenského kanceláře Jermakem (skončil po korupčním skandálu, pozn. red.), naopak čeká na výhodnější podmínky…

Četl jsem to a přiznávám, že mě trochu překvapil odkaz na Jermaka. Ne proto, že bych si ho idealizoval, ale když odstupoval, tak říkal, že půjde na frontu. Je otázka, na jaké frontě se teď nachází. Nepochybně má nějaký vliv, ale překvapuje mě, že se o tom takto otevřeně hovoří. Jednání se vedou ve dvou rovinách. První je čistě technická, například pokud jde o kontrolu příměří a další podobné věci. Tam se ti vyjednavači umějí lépe dohodnout než v územních sporech nebo o tom, jak to bude se záporožskou jadernou elektrárnou apod. Na straně lidí ukrajinských vyjednavačů, jako jsou Budanov nebo Umerov, je jistě větší realismus. Ti lidé vnímají situaci, jaká je, ale zároveň nejsou až takovými politiky, jejichž postoj by byl v přímé korelaci ve vztahu k veřejnému mínění. Zatímco u Zelenského a dalších ministrů je to víc navázáno na politickou část jejich odpovědnosti. Budanov a Umerov si uvědomují, jak to může pokračovat dál. Bylo by pro řadu lidí vítané, kdyby se ruská válečná mašinerie zadrhla, ale nemyslím si, že se to ještě letos v té velké opotřebovávací válce může stát. 

Co se naopak stát může, že ukrajinská armáda může zkolabovat. Vidíme, že má zásadní a veliké problémy, pokud jde o živou sílu v prvních liniích. Třicet procent nově nabraných vojáků dezertuje, po Ukrajině se fláká víc než dvěstětisícová armáda zběhů, nemluvě o dvou milionech případů odmítnutí mobilizační povinnosti, a další podobné věci jsou velmi závažným faktorem. Pak je tu i faktor, že ukrajinská kritická infrastruktura, pokud jde o elektřinu, plyn a vodu, je z velké části zničená. Tohle také ovlivňuje vnímání lidí. Jenže Budanov s Umerovem nemají takovou politickou odpovědnost a strašnou situaci jako Zelenskyj. Současné podmínky, které Rusové stanovují, a výsledek konfliktu jsou podstatně horší než v dubnu 2022, kdy Rusko mělo pod kontrolou pouze Krym, ale žádnou ze čtyř dalších oblastí, které dnes z větší části nebo zcela vlastní, nemělo. 

Jak dneska přijdete coby Zelenskyj před občany, že se před čtyřmi lety nechal Evropou a Bidenem přesvědčit, že máme s Rusy dál bojovat, což jsme udělali, akorát výsledek je takový, že jsme na tom podstatně hůř, než jsme byli. Nemluvě o obrovském počtu mrtvých a zraněných. Jak může Zelenskyj, který se tehdy nechal přesvědčit k dalšímu boji, dnes jednat? Navíc mu pořád říkáme, že ho budeme jako západní Evropa podporovat a stát při něm. Proto on chodí a pořád říká, abychom pomáhali a přispívali, když jsme to i slibovali. Ale co mu dáme? Podívejte se na Němce, kteří poslali pět raket do patriotů. S tím žádnou díru v ochraně kritické infrastruktury neudělá. Taková je realita. Slibem nezarmoutíš, jenže ty sliby, které Zelenskyj dostával, ho vedou na slepou kolej a před sebou má pouze špatné a ještě horší rozhodnutí.

Fotogalerie: - Dostaveníčka s hradním Pavlem

Mimochodem, k těm jednáním v Turecku v březnu a dubnu 2022 a tomu, že se Zelenskyj nechal Západem přesvědčit k dalšímu boji místo mírových jednání, jak to bylo? Nedávno přesně o tom mluvil premiér Babiš a schytal to od některých médií, že šíří ruskou propagandu, protože to prý není pravda.

Obecně se u nás děje to, co říkal Hynek Kmoníček. Buďto máte názor jako Jan Lipavský, nebo jste proruský šváb. Co neodpovídá tomu, jak bychom konflikt chtěli vidět, je hned problém. Ano, byl bych rád, aby Ukrajina vyhrála, nebo ještě lépe, byl bych rád, kdyby ji Rusko vůbec nenapadlo. Jedna věc je přání a druhá realita. Z britských deníků čtu Daily Telegraph a i tam se mluví o tom, co jsem říkal a co citoval premiér. Nejde o žádný proruský narativ. Samotní britští politici s tím byli citováni, takže to nepovažuji za nějaké proruské lži.

Faktem je, že v Istanbulu žádné dohody nakonec dosaženo nebylo. Byly stanoveny podmínky a neznám konkrétní obsah z těch asi 120 stránek. Je pravda, že Ukrajinci od jednání odstoupili i na základě úspěchů, které měli u Kyjeva a Charkova, kdy se Rusy podařilo odrazit. Skutečnost, že tam s požehnáním Joea Bidena ingeroval Boris Johnson, bych neodbyl pouze jednoduchými slovy, že to jsou nějaké proruské dezinformace. Přijde mi to jako nehodné diskusi o konfliktu, který je svými důsledky skutečně velmi závažný.

Když jste hovořil o tom, že ukrajinská armáda je před zhroucením, do jaké míry to celé může dopadnout tak, že válka nebude mít primárně diplomatické, ale vojenské řešení? Pokud Ukrajina slovy Trumpa promešká svou šanci. Jinými slovy, že Rusové po zhroucení ukrajinské armády urvou ještě víc, a dotlačí tím Ukrajince k tomu, aby se vzdali?

Zatím to vypadá tak, že se věc skutečně rozhodne na bojišti. Debata o tom, že 95 procent dohody je domluveno a teď zbývá to nejtěžší, tedy území a vlastnictví záporožské elektrárny, to je taková debata o ničem. Někde jsem četl, že celé ty rozhovory připomínají japonský kabuki tanec, kde jsou různá vzletná gesta apod. Obsah jednání to připomíná. Zatím nevidíme žádný důvod k optimismu a je úplně jedno, jestli je domluveno 60, 80, 90 nebo 98 procent mírové dohody. Když není dohoda celá a není podepsaná, tak není žádná. Toho jsou si Rusové vědomi. To o stavu ukrajinské armády řekl sám velitel ukrajinských ozbrojených sil generál Syrskyj. V listopadu loňského roku řekl, že řada prvosledových brigád je na padesáti nebo i na třiceti procentech stavu, je velký problém je doplňovat a problémy mají veliké. Jen loni v říjnu dezertovalo na třicet tisíc ukrajinských vojáků, a to je poslední známý údaj. 

Na druhou stranu je třeba říct, že Ukrajinci se statečně a odhodlaně brání, dělají maximum toho, co mohou. Otázka zní, jak dlouho to jsou schopni vydržet. Podobně je také otázka, jak dlouho to vydrží Rusové za těch velkých ztrát, které mají. Pořád se mi ale zdá, že Rusko je na tom bohužel lépe.

Psali jsme:

Trump pochválil Macinku a pozdravil Česko

Za oponou vzkazu herečky Haváčové o Ukrajině: „Tak už to vidíme celé“

Zelenskyj začal určovat Evropě, do čeho má investovat

Drulák: Žádný mír. Válka skončí na bojišti, Ukrajina se vyčerpá