„Koroptve se v pastevní rezervaci úspěšně rozmnožují každou sezonu, každoročně zde potkáváme rodičovské páry s kuřaty. I letos jsme tak na pastvině u Milovic sledovali početné rodinky koroptví, které jsou jinak v krajině stále vzácnější,“ popisuje Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd České republiky.

Koroptvím vyhovuje v krajině pestrá mozaika různých stanovišť, kde je větší nabídka potravy a úkrytových možností. Na jaře potřebují skrýt hnízdo ve vyšším porostu. Později vyhledávají místa, kde se střídají plochy nízkých trávníků, kde se jim dobře pohybuje a kde například mohou oschnout promoklá kuřata po deštích, s trávníky vyššími. Vyšší trávníky jsou pak zdrojem hmyzu a semen, ale slouží také jako úkryt před dravci a nepřízní počasí. Právě pastva velkých kopytníků přitom vytváří v krajině přesně takovou mozaiku, kde různě vysoké trávníky navíc doplňují křoviny, vyšlapané stezky a plochy, kde se koroptve rády popelí.

Jak dramaticky klesaly počty těchto ptáků, ukazuje porovnání s obdobím před několika desítkami let. Koroptve bývaly v tuzemsku stovky let hlavním lovným ptákem. Ještě v roce 1905 bylo jen na území Čech uloveno 1,5 milionu kusů těchto ptáků. Ve 20. letech 20. století se stavy koroptví odhadovaly na území dnešní České republiky na 6 milionů jedinců, ještě v roce 1935 myslivci střelili na 2,5 milionu koroptví. S nástupem socialistického zemědělství přišel zvrat. V roce 1982 se počty koroptví odhadovaly na 100 tisíc párů, současné odhady se podle České společnosti ornitologické pohybují maximálně kolem 20 tisíc párů.

Drobná zvěř začala mizet z krajiny zejména od druhé poloviny 20. století. Kvůli scelování polí do velkých ploch a následnému poklesu pestrosti plodin v krajině, rozorání mezí a remízků zmizela z krajiny dřívější rozmanitost. Používání chemie pak omezilo výskyt hmyzu i polních plevelů, které tvoří potravu polních ptáků. Značné ztráty působí koroptvím také nevhodně načasované sekání travních porostů.