„Beze vší pochybnosti pokládám náš dokumentární film o domácím násilí na dětech za nejdůležitější, nejsmysluplnější a nejpotřebnější projekt, na kterém jsem se kdy pracovně podílel. Na naši výzvu v České televizi zareagovalo přes devadesát osob, ochotných hovořit o svém traumatickém dětství a musím přiznat, že jsem byl až zaskočen, jak podobné jsou si v principech vzorce chování a jednání agresorů,“ říká režisér Vít Karas a dodává: „Řešení otázky domácího násilí je v mnoha ohledech složité a je jasné, že se nám jako společnosti nikdy nepodaří agresory zcela vymýtit. Zároveň je ale nutné si uvědomit, že mohou páchat své ohavnosti jen ve chvíli, kdy jim to dovolíme svým pohodlím, nezájmem a spoléháním se na to, že to za nás vyřeší někdo jiný, že to není naše věc. Buďme všímaví. Jednejme.“

Premiérový dokument volně navazuje na předchozí tři epizody série Z lásky nenávist o domácím násilí na ženách, mužích a seniorech, které na obrazovce ČT patřily k mimořádně sledovaným. I u čtvrtého pokračování je záměrem tvůrců otevřít celospolečenskou diskuzi a vzbudit zájem laické i odborné veřejnosti. Bezmála hodinový film zachycuje výpovědi dospělých osob, které pocházejí z různých prostředí i měst, a přesto prožívali velmi obdobné situace. Ačkoliv jejich dětství vypadalo navenek idylicky, za zavřenými dveřmi se odehrávalo peklo. A podobné jsou i následky, které si z něj do života nesou.