Nová směrnice zachovává cíl 10% biosložky v roce 2020, ale nově stanoví strop ve výši 7% pro stávající biopaliva vyráběná zejména z řepky a cukrové řepy, obilniny, brambory. Zbylá 3% biopaliv mají být vyrobená z odpadu, slámy či třeba mořských řas. Jedná se o biopaliva takzvaní druhé, případně generace. A zde je zásadní problém.

Technologie produkce biopaliv druhé a zejména třetí generace jsou teprve v plenkách, ale jisté je, že to bude technologie drahá. A pokud bude surovinou k jejich výrobě cíleně produkovaná biomasa, tedy nějaký druh rostlin nacházejících se na planetě Zemi, nejsou a nebudou cestou, kterou by se mělo lidstvo vydat. Je totiž zcela jisté, že jakékoli využití jakékoli biomasy k výrobě náplní do nádrží aut bude generovat přinejmenším stejné problémy, jako generují biopaliva první generace. Jediný rozdíl bude v tom, že místo pěstování řepky nebo cukrovky nebo jiných plodin primárně určených pro výživu obyvatel, bude lidstvo zbavovat povrch planety jiného rostlinného porostu, a je zcela jedno, půjde-li o lesní porosty, kokosové palmy nebo – mořské či jiné řasy. Problém se prostě jenom přesune do jiných komodit, a možná bude ještě horší, než „jen“ lány řepky produkované k technickým účelům. Minimálně o dřevní hmotě lze na rozdíl od řepky či obilí říci, že tvoří pověstné „plíce planety“, a pokud se týká řas, tak to je zase pro změnu nezbytný počátek přírodního potravního řetězce.

V České republice nyní probíhá debata o budoucnosti biopaliv. Není to však debata seriózní. Na jedné straně Andrej Babiš chce posílit svůj byznys a proti trendu EU chce zvyšovat podíl biopaliv první generace. Na druhé straně Miroslav Kalousek pléduje za zavedení biopaliv druhé a třetí generace. To jsou dvě špatná řešení, kterým bychom se měli vyhnout a začít se o biopalivech bavit seriózně. Kverulant.org pro takovou debatu přichystal řadu podkladů.