Povodně jsou přírodní katastrofy, které nám pravidelně prokazují, že jsou nejzávažnějšími mimořádnými událostmi s obrovskými následky a nedozírnými škodami, které mohou území České republiky postihnout.

Přirozené povodně jsou přírodní fenomén, kterému nelze zabránit. Povodně byly, jsou a budou. Ochrana před povodněmi nebude nikdy absolutní. Od roku 1997, kdy o tragických následcích vypovídá zejména skutečnost, že bezprostředně na následky povodní zemřelo 49 osob (celkem pak 60) a celkové materiální škody dosáhly 62,6 miliard Kč, se toho ale hodně změnilo.

Při povodni v roce 1997 se projevila nedostatečná připravenost příslušných orgánů státní správy a samosprávy při řešení jejích následků. Nebyly k dispozici plány ochrany před povodněmi, nebyly dostatečně stanoveny požadavky na bezpečnost vodních děl, koryta mnoha řek byla neudržovaná. Zároveň se ukázala nutnost koordinace provádění záchranných a povodňových prací a zejména nutnost koordinace nasazování sil a prostředků složek integrovaného záchranného systému.

Proto se tyto povodně nepochybně staly impulsem pro analýzu stávající legislativy a následné vypracování a přijetí řady zákonů a prováděcích předpisů k nim, s cílem sjednotit působnosti a pravomoci orgánů veřejné správy i práva a povinnosti právnických a fyzických osob při řešení problematiky ochrany před povodněmi, ale také při přípravě na mimořádné události, při provádění záchranných a likvidačních prací, při ochraně obyvatelstva, stejně tak jako při přípravě a řešení krizových situací.

K 1. lednu 2000 tak nabyl účinnosti soubor důležitých zákonů tzv. „krizové“ legislativy, kterými jsou: