Složení figur na šachovnici podle hejtmana představuje na jedné straně moc centrální, prezentovanou králem Karlem IV. a na straně druhé zástupce rožmberského dominia a královského komořího Jošta I. z Rožmberka. Hra má znázorňovat boj těchto představitelů o postavení a nadvládu nad jižními Čechami, která i tehdy skončila vzájemným smírem, tedy šachovou terminologií patem a úctou jednoho k druhému. „Je to dokladem toho, že vztahy mezi jihem Čech a centrální mocí nebyly jednoduché a tak se na nás pane prezidente nezlobte, že bránění našeho dominia nám tak trochu zůstalo v genech až dodnes,“ dodal Zimola s tím, že popřál Zemanovi, ať si hru užije s jedněmi, či druhými figurami.

Prezident dárek oglosoval tím, že v Lánech hraje často šachy sám proti sobě, tu s bílými a tu s černými figurami, takže nemůže nikdy prohrát. Už s vážnějším tónem dodal, že šachy jsou jediným sportem, kde se nefauluje a doporučil sportovcům i politikům, aby si z toho vzali příklad.

Prázdná peněženka pro hejtmana i církevní restituce

Bez vtipného komentáře se neobešlo ani předávání dárků, které přivezl Zeman hejtmanovi. Konkrétně koženou tašku, peněženku a opasek. Například u peněženky prezident uvedl, že je samozřejmě prázdná, protože Jihočeský kraj hospodaří s rozpočtovým přebytkem.

Při výběru daru pro hlavu státu se hejtman držel tradice odrážející aktuální dění v kraji. Letos dokonce ve dvou rovinách. „V rámci projektu Jižní Čechy olympijské tu žijeme všichni sportem. Šachy sice mezi sporty sdružené pod pěti kruhy nepatří, ale jsou na listině čekatelů. Ztvárnění figur je pak připomínkou 700 let od narození Karla IV.,“ vysvětlil Zimola. Aktuální paralelu s šachy vidí i v tom, že hráči musejí, stejně jako politici, mít promyšlených několik tahů dopředu.

Hejtman se s prezidentem setkal v rámci jeho vyjížděk po krajích přesně po roce a seznámil ho s tím, co vše se za tu dobu na jihu Čech událo. Řeč se stočila i k církevním restitucím. „Naprosto chápu snahu Jihočeského kraje reagovat na žaloby vznesené katolickou církví. Dobře si totiž pomatuji na první vlnu církevních restitucí na počátku 90. let 20. století, kdy tehdy vedoucí představitelé církví tvrdili, že toto je jejich poslední požadavek. Od té doby uplynulo mnoho a mnoho let, a zdá se, že poslední požadavek posledním požadavkem nebyl,“ uzavřel Zeman.