Část pravdy je jako obvykle na obou stranách – ministr Adam Vojtěch, jemuž nelze upřít snahu situaci řešit, uvádí, že domácí péče dostane příští rok o 15 % prostředků navíc. Nutno ale přitom dodat, že významného navýšení se díky ministru Vojtěchovi domácí péče dočká poprvé – po letech zpoždění oproti nemocnicím.
Předtím s domácí zdravotní péčí zdravotní pojišťovny zacházely jako s Popelkou, přestože jde o nepostradatelnou a perspektivní formu zdravotních služeb. Pacienti jsou raději doma a péče je levnější než v nemocnicích nebo jiných zdravotních či sociálních institucích.

Za kulisami této mediální šarvátky je však situace daleko vážnější: celá kauza ukazuje fakt, že ČR nemá žádný dlouhodobý plán, jak se postavit ke stárnutí obyvatelstva.
Podíl seniorů v populaci roste z 20 na 30 procent, jejich věk se prodlužuje a většina z nich má jednu nebo více chronických nemocí. Zdravotní systém jim obvykle umí pomoci v případě náhlého zhoršení stavu, už ale moc neumí těmto zhoršením předcházet a ani po skončení pobytu v nemocnici pomoci seniorům znovu získat schopnost postarat se sami o sebe – a tedy vrátit se domů.

To dokáže podpořit právě domácí péče, terénní sociální služby (o jejichž financování se vedly několik měsíců spory a dlouhodobě není vyřešeno) a následná zdravotní péče (dříve léčebny dlouhodobě nemocných), jejíž dostupnost se ale velmi liší kraj od kraje a kvalita péče zařízení od zařízení.