Z hlediska nastavení férovějšího podnikatelského prostředí je jisté, že EET se pokouší eliminovat přinejmenším část konkurenčních výhod, kterým se těšila nekalá konkurence těch podnikatelů, kteří si řádně plní odvodové povinnosti vůči státu.

Je správné, že Ústavní soud upozornil vládu a zákonodárce na potřebu daleko precizněji zvažovat nezbytnost a přiměřenost regulatorních opatření adresovaných podnikatelům. Třeba podřazení plateb kartou po obecný režim EET vyvolávalo již od počátku diskusi o zavedení povinné evidence otazníky, právě kvůli již existující dohledatelné evidenční stopě karetních transakcí. Pro právní jistotu podnikatelů a předvídatelnost podmínek podnikání je zase dobré, že výjimky a interpretace, pokud jde o vymezení povinných osob, už napříště bude nutné stanovit zákonem, nikoliv prováděcím, či dokonce metodickým předpisem.

Za podstatné považujeme, že se dosavadní vlny týkaly oblastí, kde je relativně snadno organizovatelná kontrola ze strany státních orgánů, zda podnikatelé evidenční povinnosti skutečně plní. Při dalším rozšiřování EET by bylo daleko obtížnější dohledat případný efekt omezení nekalé konkurence, protože by se jednalo třeba o drobné služby poskytované v domácnostech, kde je kontrola a místní šetření v podstatě nemožné nebo z hlediska procesní ekonomie zcela nehospodárné.