Zavážení probíhalo čtyři dny nepřetržitě 24 hodin denně. Soubory pracovníci prostřednictvím speciálního zavážecího stroje umísťovali na přesně stanovené pozice. Ty určili reaktoroví fyzici na základě výsledků řady složitých výpočtů. Čtvrtinu aktivní zóny reaktoru tvoří nové soubory, naopak nejstarší budou v reaktoru pracovat už čtvrtým rokem. Proto odborníci palivo umisťovali tak, aby zajistili rovnoměrný vývin tepla a zároveň omezili vliv neutronů na nádobu reaktoru.

Během přesunu paliva z bazénu do reaktoru ujel zavážecí stroj přibližně pět kilometrů. Jeho maximální rychlost dosahovala necelých 30 centimetrů za vteřinu. V průběhu zavážení se ale liší. Například vlastní palivový soubor zařízení na pozici v reaktoru zasouvá rychlostí tři centimetry za vteřinu. Každý jeho pohyb sleduje obsluha pomocí speciální kamery. Vše se děje pod vodou a veškeré manipulace jsou součástí bezpečnostních kontrol ze strany SÚJB a mezinárodních organizací. Výměna paliva, ale i jeho skladování, jsou prostřednictvím kamer přenášeny například do Vídně do sídla Mezinárodní agentury pro atomovou energii.