II. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Ludvík David) vyhověl ústavní stížnosti stěžovatelky a zrušil příkaz k zatčení Městského soudu v Brně, neboť jím bylo porušeno právo stěžovatelky na osobní svobodu na osobní svobodu podle čl. 8 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod spolu s právem na seznámení se s důvody zbavení osobní svobody podle čl. 8 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 

Stěžovatelka byla uznána vinnou ze spáchání přečinu zpronevěry, za což jí byl uložen podmíněný trest odnětí svobody v délce čtyř měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu dvaceti měsíců a povinnost nahradit škodu, kterou trestným činem způsobila poškozenému. Městský soud v Brně vyzval stěžovatelku k vyjádření, zda a v jaké výši škodu uhradila. Protože se výzvu stěžovatelce nepodařilo doručit, vydal městský soud za účelem jejího doručení ústavní stížností napadený příkaz k zatčení. V tomto formulářově vyplněném příkazu uvedl kromě osobních údajů stěžovatelky jen ustanovení, na jejichž základě se obvykle ukládá útěková a předstižná vazba, pojmenoval trestný čin, pro který byla stěžovatelka odsouzena, a identifikoval útvar provádějící vyšetřování. Na základě tohoto příkazu byla stěžovatelka zatčena a den poté propuštěna. Stěžovatelka poté napadla příkaz k zatčení ústavní stížností.