Příběh o putování dvou klaunů, za jehož vznikem stály osobnosti, jako byl Evald Schorm, Jiří Srnec nebo Jan Švankmajer, sklízel nadšené ovace po celém světě a v Praze je stále uváděn na Nové scéně Národního divadla. Páteční program zahájí v 18 hodin vernisáž výstavy na náměstí Václava Havla. Úspěch Kouzelného cirkusu ilustrují dobové fotografie
i plakáty na velkoformátových panelech.

•  Kouzelný cirkus měl premiéru v tehdejším pražském sídle Laterny magiky paláci Adria. Od roku 1983 byla inscenace uváděna na právě otevřené Nové scéně, kde se hraje dodnes.

• Kouzelného cirkusu se odehrálo přes 6390 představení.

• V zahraničí se na zájezdech uskutečnilo kolem 550 představení v 17 zemích a více jak 50 městech (Německo, Slovensko, Nizozemí, USA, Belgie, Sovětský svaz, Itálie, Kanada, Francie, Belgie, Rakousko, Izrael, Španělsko, Švédsko, Turecko, Dánsko, Řecko).

• Pokud by se v divadle hrála každý den jedna repríza Kouzelného cirkusu, herní plán bude nepřetržitě naplněn na 16 let.

• Dodnes se na jevišti celkem vystřídalo 25 Smutných a 22 Veselých klaunů, 25 Svůdců a 30 Venuší.

Poetický příběh o věčném hledání a touze po kráse se točí kolem cesty dvou klaunů za krásnou Venuší a překonávání nástrah Svůdce, který jim dal život, ale touží je ovládat. Inscenace vždy okouzlovala projekcemi, které byly točeny v exteriérech po celém tehdejším Československu, humornými scénkami i tancem, na jehož vzniku se podílelo pět choreografů pod vedením Karla Vrtišky. Režíroval Evald Schorm, scénografii vytvořil Josef Svoboda, přizván byl také Jiří Srnec, zakladatel Černého divadla, a Jan Švankmajer, který vytvořil loutkové scény. Hudební dramaturgii a původní skladby vytvořil Oldřich F. Korte, kostýmy a výpravu obstaral přední výtvarník Zdenek Seydl.

Mimořádný úspěch inscenace dokazují i setrvale příznivé kritiky:

70. léta: „…ustálená klišé poetické metafory klaunů vylézajících z vejce a usilujících o naplnění svého životního údělu, jsou přeměněny v takový druh divadelního kouzla, jaké jsme dosud nepoznali. (…) Autoři za asistence populárního černého divadla vytvořili zázračné divadelní představení. Byl jsem jím okouzlen.“ (Clive Barnes, New York Post, 1979)